Jak jste se k psaní vůbec dostala?

Nejdřív jsem v Holicích absolvovala gymnázium a pak jsem dva roky pracovala na administrativní pozici. Potom jsem nastoupila na mateřskou a během čtyř let jsem měla tři děti. Když se mě známí ptají, proč jsem začala psát detektivky, tak jim s nadsázkou odpovídám, že během těch čtyř let na mateřské se někde ty vražedné myšlenky musely projevit. (smích)

Psala jste už předtím?

Právě že vůbec ne. Tendence psát jsem měla naposled někdy na základní škole. Byly to příběhy o domácích mazlíčcích, takže žádné velké terno. Na mateřské jsem se ale nudila, protože mám hodné děti, tak jsem si šla obnovit kartičku do knihovny a asi rok jsem opravdu hodně četla. Začala jsem mít tendence, že bych mohla sama něco napsat. A jsem hodně impulzivní člověk, takže jsem k tomu sedla a najednou to měla napsané.

O knize Stvůra

V Holicích je nalezeno surově zbité a rozřezané tělo mladé dívky. Vyšetřování se ujímá výkonná a cílevědomá komisařka Laura Linhartová, nepříliš populární mezi svými spolupracovníky, spolu s novým kolegou Adamem Benešem. Hlavním podezřelým se stává nedávno usvědčený vrah, který má na svědomí podobnou vraždu. Shodné znaky mezi oběma případy jsou sice nepřehlédnutelné, ale brzy se ukazuje, že jde o podobnost zdánlivou. Na scéně se objevuje neznámý vrah číslo dvě a dvojice kriminalistů se pouští do zapeklitého vyšetřování plného nečekaných odhalení.

Vaše prvotina Stvůra má zhruba 350 stran. Jak dlouho vám trvalo knihu napsat?

Trvalo mi to tři a půl měsíce, což jsem pochopila, že je asi docela krátká doba. Ale jak jsem říkala, jsem impulzivní a jakmile mě to popadlo, šlo to skoro samo. Každý den jsem věnovala psaní nějaký čas.

Máte jako spisovatelka pevný režim, nebo čekáte na inspiraci?

Myslím, že nejsem workoholička, ale jakmile se do něčeho „zakousnu“, musím to dotáhnout do konce. Při psaní jsem se musela podřídit režimu dětí. Vždycky, když odpoledne spaly, jsem měla tak dvě hodiny na psaní. Potom jsem mohla pokračovat ještě večer, když se vrátil z práce tatínek a děti si převzal.

Takže pro vás nebyl problém skloubit úlohy spisovatelky a matky tří dětí?

Někdy to bylo obtížné. Třeba když jsem chytla inspiraci a byla jsem zrovna s dětmi venku a nemohla jsem hned sednout k počítači a „pochytat“ ty myšlenky. Musela jsem si to tedy zapsat do telefonu a pak to různě přepisovat.

Je obtížné přesvědčit nakladatele, aby vám román jako neznámé, začínající autorce vydal?

Četla jsem na různých diskusích na internetu rady zkušenějších, že se člověk musí obrnit trpělivostí. Počítala jsem s tím, že budu na vydání dlouho čekat. Původně jsem chtěla, aby si román nejdřív přečetl někdo z mých známých a dal mi zpětnou vazbu. To ale úplně neklaplo, tak jsem se podívala na vypůjčené knihy, které nakladatelství detektivní romány vydává, a zkusila jsem to tam poslat s tím, že mi poskytnou zpětnou vazbu oni. Ale oni to rovnou vzali. Měla jsem asi začátečnické štěstí.

Trojice náletů, které podnikli spojenečtí letci na Pardubice, změnila tvář města. Největší škody za sebou zanechal druhý letecký úder ze dne 24. srpna 1944.
HISTORICKÉ FOTO: Spojenecké nálety zničily půlku Pardubic, stovky lidí zemřely

Začala jste tím, že jste před samotným psaním nejprve četla různé detektivky. Teď je velkým fenoménem severská krimi. Byla pro vás inspirací k vašemu románu?

Severské detektivky čtu hodně, ale neřekla bych, že by to byl stejný styl. Je několik autorů, kteří mě inspirují. Mám ráda třeba Jihoafričana Deona Meyera, Irku Tanu Frenchovou, ze Seveřanů to je Mons Kallentoft.

Kde jste našla inspiraci k příběhu vaší prvotiny Stvůra?

Hodně jsem přemýšlela nad tím, co ještě nikdo nenapsal. Pak jsem dostala jeden na první pohled trochu absurdní nápad. Když jsem si ho pro sebe v hlavě trochu srovnala, řekla jsem si, že ho zkusím zpracovat.

Mladá spisovatelka z Holic Kristýna Trpková.Mladá spisovatelka z Holic Kristýna Trpková.Zdroj: Markéta Nešetřilová

Když si člověk čte detektivku, všechny ty brutální zločiny se odehrávají kdesi daleko, často uprostřed nějakého velkoměsta. Vy jste svůj román zasadila přímo do Pardubického kraje a hlavně do Holic. Myslíte, že to bude pro čtenáře přitažlivější díky té místní znalosti, nebo naopak méně uvěřitelné, protože se zločiny, které popisujete, odehrávají v bezpečném malém městě?

Bude to asi záležet na konkrétním čtenářovi. Nejspíš se najdou obě skupiny, které jste vyjmenoval. Nikdy se člověk nezavděčí všem. Ale s tím jsem do toho šla. Chtěla jsem, aby román byl věrohodný. Nemám tam třeba žádné oddělení vražd, protože takhle to v Čechách nefunguje. Nechtěla jsem si pak psaní komplikovat ještě tím, že román umístím do prostředí, které neznám. Zatím mám od Holičáků kladné ohlasy.

Poznávají tam lokace ze svého okolí?

Ano, i když jsem si některá místa pro účely románu trochu upravila. Nejmenuji tam třeba názvy škol.

Nenechal ženu se vyspat a nekoupil jí dárek, ona na něj vzala nůž a paličku na maso.
Žena, která masakrovala muže paličkou na maso a nožem kvůli dárku, jde za mříže

Měla jste nějaké konzultanty z řad policie, aby vyšetřování působilo věrohodně?

Radila jsem se hlavněs Googlem. (smích) Na stránkách policie jsem zjistila, jak to tam funguje, jaké tam jsou odbory a podobně. Člověk, který pracuje u policie, tam jistě najde nedostatky, ale snažila jsem se, aby to bylo co nejdůvěryhodnější.

Na konci září by měl vyjít váš další román Rozsudek smrti. Takže vám během měsíce vyjdou dva romány?

Ano, ale tenhle se odehrává v Praze a v hlavní roli tam vystupuje soukromý detektiv.

Máte už nápad na další detektivku, pokud tyhle dvě uspějí?

Pokud román Stvůra uspěje, mám v plánu z něho udělat trilogii.

Bavilo by vás se psaním živit?

Bavilo, i když u mě je psaní spíš taková obsese. Ale v České republice si nedělám ambice, že bych se mohla psaním uživit. To by se kniha musela prodat i do zahraničí. Teď budu doma ještě tři a půl roku, chci dát do psaní maximum a pak se uvidí.