Pouští se tam, kam by se nikdo nevydal. To nemusí být jen parafráze motta populárního seriálu Star Trek, ale také náplň práce asistentek prevence kriminality v Pardubicích.

Tentokrát byla jejich cílem noční návštěva bezdomovců.

Že je to úkol na jednu noc? Omyl! Lidí bez domova jsou v současné době v Pardubicích stovky, a to doslova po celém městě a fyzicky to ani na jeden „zátah" nelze zvládnout.

Odhad není jistý

„Máme odhad počtů u osob, které se nám pohybují na stejných místech. Těch je asi dvě stě. Je potřeba si uvědomit, že toto číslo není konečné. Mezi bezdomovci jsou i lidé, kteří se nám vyskytují pokaždé jinde, takže dopočítat se jich přesně nejde," říká asistentka prevence kriminality při Městské policii Pardubice Miroslava Gorelčíková.

„Máme tu ještě určité procento bezdomovců, kteří nám migrují. Ti přijedou z jiných měst, chvíli pobudou a zase pokračují dál. I s těmi musíme počítat, mimo jiné i proto, že tu po dobu svého pobytu mohou páchat trestnou činnost. Teď na zimu je to spíš horší, protože se jich do větších měst stahuje větší počet. Práce tak teď máme víc než v letních měsících," doplňuje ji kolegyně Miroslava Koudelková.

Jistí je hlídka

Na kontroly musejí obě ženy vyrážet po setmění. Jindy totiž není možné bezdomovce venku najít. Musejí počkat, až se vrátí do úkrytů. Doprovází je hlídka městské policie. Strážníci kontrolují doklady, hledají osoby v pátrání. Hlavní ale je hlídat ženám záda.

Bývalé tiskárny ve Smilově ulici. PET lahví od laciného vína je tu po kolena, o zápachu ani nemluvě.

Pocit bezpečí se hodí zejména v budově bývalých tiskáren ve Smilově ulici. Tam totiž žije ta horší sorta klientů z řad bezdomovců a navíc i feťáci. K jedněm jako druhým se výprava musí brodit hromadami odpadků. Valnou část z nich tvoří PET lahve od nejlacinějšího vína. V chodbě jich je záplava do výše kolen.

Před dveřmi malé místnosti, kde se tísní pětice mužů, je něco jako kuchyně. Zároveň to tu strašlivě páchne močí a dalšími věcmi, po kterých raději nepátráme.

Znají a vědí

Kontrola těch, kteří mají doklady, je kupodivu v pořádku. Tedy u těch, co je vůbec mají. Znalosti strážníků i asistentek stačí na ten zbytek.

Osobní znalost je tady opravdu důležitá a nenahraditelná. Obě asistentky vědí, kde se která osoba nebo skupina nachází, znají jména i jejich osobní příběhy či nemoci.

Když uvážíme, že jde o řádově dvě stovky osob, kterým se ostatní lidé snaží spíše vyhnout, zaslouží obdiv. O jejich databázi i znalosti se pak mohou opřít rovněž úředníci sociálních odborů magistrátu.

Starost o všechny

„Těmito návštěvami si děláme obrázek, kolik lidí se nám kde vyskytuje. Když už je navštívíme, předáme jim kontakt na SKP-Centrum, oddělení sociálních služeb a prevence na radnici, kde jsou ochotní s nimi obejít a vyřídit případnou ztrátu dokladů," popisuje Miroslava Gorelčíková.

Asistentky prevence kriminality sem tam rozdají i nějaké jídlo, někdy seženou také léky. Snaží se bezdomovce nutit k dodržování pořádku kolem jejich obydlí. Také se ale starají o jejich zdravotní stav.
Aktuálně je především informují o možnosti strávit noc v denním centru.

Kontrola v bývalých tiskárnách ve Smilově ulici.

„Předpověď počasí na víkend počítá s většími mrazy, proto se snažíme tuto informaci mezi ně co nejvíce dostat," dodává Miroslava Gorelčíková.

Živo je u univerzity

Některá místa navštěvují marně. Například karavan odstavený na parkovišti obchodního domu je prázdný. Stejně tak pod mostem u pardubické univerzity je jen hromada věcí. Kolem univerzity je však poměrně dost živo. Zarostlý prostor u slepého ramene mezi děkanátem a Labem je plný přístřešků a stanů. Při jejich kontrole mezi „starými známými" nalézají i nové tváře. Matka s dcerou žijí ve stanu teprve chvíli. Strážníkům a asistentkám vysvětluje starší z žen jejich story.

Je to často slyšený příběh s řadou raději zamlčených detailů, na jehož konci byl příchod exekutora kvůli neplaceným energiím a ztráta bydlení. Asistentky jim doporučují návštěvu úřadu práce a sociální služby, které by mohly pomoci. Jak ale tato nabídka dopadne, nezáleží na nich.