„Dobrý den, kvůli nařízeným epidemickým opatření vás musím požádat, abyste vyzvali zákazníky k odchodu. Pokud by oni přesto neodešli, museli bychom je k tomu vyzvat my,“ řekl jeden z asi desítky policistů, kteří přijeli dnes vpodvečer do Kvatro knajpy v Hlinsku na sídlišti, jedné z mála nelegálně otevřených hospod v kraji.

Zásah trval sotva deset minut, proběhl v naprostém klidu a slušnosti, a to na všech stranách. Pár štamgastů sice po legitimování policisty zkusilo oblíbené fígle, jako že si pivo přinesli svoje a jen zde podepisují petici iniciativy Chcípl pes; ale nebylo pochyb, že je to marné.

Zátah tu očekávali. Za poslední týden byl už pátý. „Přes messenger si ale s kamarády pivo fakt nedám,“ tesknil Ondřej Tříska, jeden ze štamgastů. „Je to úplně naprd, celá tahle korona,“ přidal se pivař u vedlejšího stolu. Kdo ale čekal dramatické scény a hádky, mýlil se.

Všichni, policisty počínaje, hosty hospody i provozovateli se chovali velmi slušně. Mnozí policisté přitom nevěděli, že na místě je i redaktor Deníku, který sem přijel napsat reportáž. Legitimovali i jeho.

Na jeho slova, že by se ve vzduchu dala krájet atmosféra naprosté bezmoci, kdy policisté jen dělají svou práci, kterou musí, ať si už myslí cokoliv, a že stejně tak provozovatelé se musí nějak živit, jeden z nich jen potichu hlesl a rozmáchl ruce.

„Je to tak,“ utrousil policista tak, že ho sotva bylo slyšet.

„Mnozí z nich sem normálně před koronou chodili na pivo, byli našimi věrnými štamgasty,“ posteskla si později na adresu policistů hostinská Marie Marini se svým mužem.

Bez odporu se poté, co rychle dopili pivo, štamgasti zdvihli. „Ale co teď? Vrátíme se zpátky, až odjedou? Takhle přece nejde žít do nekonečna,“ sykla už venku na mraze před hospodou asi pětadvacetiletá zákaznice Monika Silná.

Revolta, nebo symbolická podpora?

Hospodská na to asi desítce štamgastů poděkovala. Za to, že vůbec na pivo přišli a nebáli se. Za podporu. I když byla jen symbolická, každý stihl sotva dvě piva.

Právě tito provozovatelé nejsou přitom z těch, kteří pobírají kompenzace a přesto si stěžují, že krachují. Dohání je jejich minulost zatížená dluhy z života před podnikáním, kvůli kterým podle jejich slov na kompenzace nedosáhnou.

„Sílu otevřít nám dodala nedávná demonstrace v Praze, na které jsme byli. Žádala jsem už dřív o kompenzace, ale pak nám volali, ať žádost stáhneme, že na ně nemáme nárok. Jsme totiž v insolvenci z dob před začátkem našeho podnikání. Dostali jsme jen 50 procent na nájem za poslední tři měsíce, nic jiného. Stát ale po mě chce platit pohledávky z insolvence, přitom logicky nemám z čeho,“ tvrdí hostinská Marini.

Její invalidní muž dodal, že vychovávají dvě malé děti a žijí v nájemním bytě.

„Na měsíc máme na celou rodinu šest tisíc korun,“ hlesl Jaroslav Marini.