Na Chemicko-technologickou fakultu Univerzity Pardubice se na praktickou výuku vrátilo kolem 120 studentů ze závěrečných ročníků.Na pokyn vyučující obecné mikrobiologie Marcely Pejchalové se skupina včetně Martiny rychle přesunuje za dveře s výstražnými symboly a nápisy. „Pracujeme tady s patogenními bakteriemi, takže upozorňují na riziko infekce,“ vysvětluje Pejchalová.

Co je desítkové měření:

Mikroorganismů bývá ve vzorku mnoho, aby studenti mohli počet narostlých kolonií spočítat bez zkreslení, vzorek naředí. K tomu se používá tzv. desítkové ředění, kdy se postupně ředí vždy na 10x nižší koncentraci.

Jsou rozděleni do pracovních dvojic a bez ostychu postupně zapalují kahany. Započne symfonie za nepřetržitého cinkání Petriho misek a šustění papírových protokolů. Každý má své místo a všichni naprosto přesně vědí, co mají dělat. „Během doby, kdy nemohli do školy, jsme prošli kompletně teorii. Ale dokud si to sami nezkusí, tak to umět nebudou,“ říká Pejchalová. Pro další studium se musí naučit základní dovednosti jako barvení, očkování, izolace, ředění, a biochemické testy. „Celá praktická výuka je o manuální práci, což se na dálku přes počítač učit nedá. Určitý prstoklad a návyky musí mikrobiolog získat,“ vysvětluje Pejchalová. Za standardních podmínek mají její studenti dvouhodinové cvičení jednou za týden. Teď je mají 3 dny osm hodin v kuse.

Fakulta plánuje prodloužit zkouškové období, se žádné povinnosti nemuseli převádět do dalšího semestru ani u studentů nižších ročníků, které zatím praktickou výuku povolenou nemají. „Kdyby měli dvakrát tolik laborek, byl by to problém hlavně kvůli kapacitám. Už by se nevešli do rozvrhu, protože klasicky je to rozvrstvené, učíme pět dní v týdnu od osmi až do sedmi večer, aby se prostřídaly všechny skupiny," popisuje Pejchová.

Studenti si vyzkoušeli různé biochemické testy na bakteriích, kvasinkách a plísních. „Opakujeme taky základní postupy, které se dělají v biochemických laboratořích. Teď jako poslední desítkové ředění a očkování mikroorganismů,“ vyjmenovává studentka Martina. „K očkování používáme ocelovou kličku, kterou ožíháme nad plamenem, tím jí sterilizujeme a zbavíme bakterií. Oheň je na to nejúčinnější,“ vysvětluje Martina, proč kahany hoří téměř nepřetržitě.

Bakterie přenesené na železné tyčce s očkem do agaru v Petriho misce si budou spokojeně růst 24 hodin. „Hlavně si všechny vzorky nezapomeňte popsat, abychom je zítra poznali,“ připomíná studentům Pejchalová. Pracovat s nimi budou další dva dny. „Výsledkem je protokol. Ten už ale budou sepisovat doma. A potom je čekají ještě testy,“ uzavírá Pejchalová.

Pro dvaadvacetiletou Martinu jsou právě praktika ta důležitá část studia. „To je to, co mě i spolužáky baví, proč jsme šli studovat chemii. Netopíme se jen v knížkách ,ale všechno si zkoušíme,“ vysvětluje a s úsměvem dodává: „doma mám zařízenou studovnu na online výuku, ale biochemické testy bakterií v pokojíčku prostě neuděláte.“

Se spolužáky se přes nepříznivou situaci snaží být v kontaktu. „Píšeme si, jak je kdo daleko s bakalářkou, sdílíme si studijní materiály, ale když se potkáme zase takhle naživo, je to mnohem příjemnější,“ myslí si Martina. Oba její rodiče pracují v chemickém průmyslu a tak měla k chemii blízko už od základní školy. Ve své závěrečné práci se věnuje vlivu proteinových doplňků na lidské zdraví. „Dost netrpělivě jsme čekali, jestli nás nepustí do školy třeba v březnu, ale museli jsme si počkat. Naštěstí v plánu jsou jen jedny blokové laborky, takže to i s bakalářkou snad stihnu všechno dohnat,“ uzavírá Martina.