„Pro měření bouřek využíváme buď družicové sledování, anebo pozemní stanice. Ty jsou v Evropě tři. Dokáží nejen přesně určit polohu, ale i intenzitu třeba patnácti blesků naráz nad celou Evropou,“ řekl našemu Deníku klimatolog ČHMÚ Zdeněk Mrkvica. "Průměrný počet blesků v jednotlivé bouřce se ale běžně nesleduje. Přijímáme pouze hlášení od jednotlivých stanic a ta kompletujeme," říká Mrkvica.


Průměrný počet blesků v jednotlivé bouřce se ale běžně nesleduje. Příjímáme pouze hlášení od jednotlivých stanic a ta kompletujeme," říká Mrkvica.
Meteorologové ale někdy nesledují počasí jen kvůli pozorování a statistickým údajům. "V některých případech vytváříme i mapy pro zmapování situace. To když nás o to požádá například pojišťovna, aby mohla posoudit míru škod, kterou bouře mohla způsobit. Je to pochopitelné, když uvážíme, že bouřky může doprovázet i další, u nás nepříliš častý, klimatický jev jako například tornádo," prozrazuje Mrkvica.

„Ale největší bouřka, kterou zatím pamatuji já, byla v roce 1998. To se nad námi blýskalo s přestávkami 12 hodin v kuse,“ dodává Zdeněk Mrkvica.

Jak je blesk formován

První proces při vzniku blesku je silná separace pozitivních a negativních nábojů v mraku nebo vzduchu. Mechanismus procesu je stále objektem výzkumu, ale jedna široce akceptovaná teorie je polarizační mechanismus. Tento mechanismus má 2 složky: první je, že padající kapky ledu a deště se elektricky polarizují během průchodu přírodním elektrickým polem atmosféry, a druhá je, že srážející se ledové částice se nabíjejí elektrostatickou indukcí. Po nabití částic ledu nebo kapek jakýmkoli mechanismem, práce se koná, když protikladné náboje jsou odděleny a energie je uložena v elektrických polích mezi nimi. Kladně nabité krystaly mají tendenci stoupat nahoru a vytváří kladný náboj vrcholu mraku a záporně nabité krystaly a kroupy padají do středních a spodních vrstev mraku, čímž vzniká oblast se záporným nábojem.

V této fázi může vzniknout blesk mezi dvěma mraky. Blesk mezi mrakem a zemí je méně častý. Kupovité mraky („cumulonimbus“), které neprodukují dost ledových krystalů, obvykle nejsou s to vytvořit dost nábojové separace pro vznik blesku. Když se tímto způsobem nahromadí dostatek negativních a pozitivních nábojů, a když se elektrické pole stane dostatečně silným, nastane elektrický výboj mezi mraky nebo mezi mrakem a zemí, produkujíc hrom. Protože všechny vzduchové elektrické nábojové elektrony z kosmických paprskových nárazů jsou urychlovány elektrickými poli, ionizují vzduchové molekuly, které se pak srážejí dělajíc vzduch vodivým a začínají bleskové výboje. Během výbojů se následující části vzduchu stávají vodivými, když elektrony a pozitivní iony molekul vzduchu jsou odtaženy od sebe a nuceny proudit v opačných směrech (krokové kanály zvané vodič). Vodivé vlákna rostou v délce.

Současně elektrická energie uložena v elektrickém poli proudí radiálně dovnitř do vodivého vlákna. Když nabitý krokový kanál je blízko země, protikladné náboje se objeví na zemi a zvýší elektrické pole. Elektrické pole je vyší na stromech a vysokých budovách. Je-li elektrické pole dost velké, výboj může být iniciován ze země a eventuálně se napojit na sestupný výboj z mraku. Blesk se může vyskytnout též v mracích z popelu při sopečných erupcích nebo může být způsoben silnými lesními požáry, které vyprodukují dostatečné množství prachu pro tvorbu statického náboje. (zdroj - www.wikipedia.cz)