Nezvykle velké množství lidí včera dopoledne upínalo své zraky k nebi. Bylo tam totiž k vidění neobvyklé divadlo zvané zatmění Slunce. V České republice byl sluneční disk zakryt téměř ze tří čtvrtin. Podobně výrazné zatmění bude u nás pozorovatelné až zase za 11 let.

Mnoho návštěvníků

Neobvykle velké množství návštěvníků se tak včera sešlo i v pardubické Hvězdárně barona Artura Krause. Několik stovek lidí pozorovalo neobvyklý úkaz před budovou Domu dětí a mládeže Delta na sídlišti Dukla, ale i na střeše. Na pozorovacích stanovištích byly připraveny dalekohledy, skoro každý návštěvník hvězdárny měl ale u sebe tak tmavé sklíčko, přes které neobvyklou podívanou sledoval.

„Zatmění Slunce je jeden z astronomických jevů, jemuž lidé tleskají. Žádný jiný úkaz nevzbuzuje takový zájem, snad jen polární záře," uvedl vedoucí pracovník pardubické hvězdárny Petr Komárek.

Především dětští návštěvníci hvězdárny jevily velký zájem o možnost kouknout se na Slunce z některého z mnoha dalekohledů. „Já už chci, aby to zmizelo celý!" postěžovala si jedna malá návštěvnice. Celého zakrytí slunečního kotouče se ale nedočkala.
Úplné zatmění Slunce bylo totiž tento rok pozorovatelné jen nad severním Atlantikem, například z Faerských ostrovů či souostroví Špicberky.
Mnozí nadšenci se prý nezaleknou ani dlouhé cesty a jezdí pozorovat úplné zatmění po celém světě.

„Je to něco nádherného. Člověk cítí, jak najednou poklesne teplota a svět se na malou chvíli zahálí do spánku," řekl Petr Komárek s tím, že při včerejším zatmění bylo možné i v Pardubicích pocítit drobný pokles teploty a slunečního jasu.
Zájemcům o astronomii se pozorování podobných jevů zřejmě neomrzí, i proto, že každé úplně zatmění Slunce podle vedoucího pracovníka pardubické hvězdárny přináší trochu jiný zážitek.

„Expedicí, které jely pozorovat úplně zatmění Slunce, jsem se účastnil již třikrát. Pokaždé to bylo úplně jiné, vždy se však jednalo o neopakovatelný zážitek," podotkl Petr Komárek s tím, že úplné zatmění pozoroval v Turecku, Rusku a Číně.

Zatmění Slunce
Zatmění vzniká v okamžiku, kdy se Slunce, Měsíc a Země ocitnou v jedné rovině. Tato poučka nás provází již od základní školy. Ovšem nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Slunce, Měsíc a Země se každých 29,5 dne k této situaci velmi blíží, přesto k zatmění dojde jen ve velmi specifických případech. Tyto případy jsou způsobeny takzvanými vzestupnými či sestupnými uzly měsíční dráhy. Ta je od roviny oběhu Země okolo Slunce skloněna o cca 5°. Tento zdánlivě malý sklon ve většině případů způsobí, že Měsíc sluneční kotouč mine a žádná dramatická hra světel a stínů se nekoná.
Aby tedy nastalo to pravé nebeské divadlo, je nutné, aby se nacházely Slunce, Měsíc a Země v jedné rovině a zároveň aby se Měsíc nacházel v jednom z uzlů své dráhy. Teprve pak platí ona mnohokrát opakovaná poučka o zatmění Slunce. Úplné zatmění Slunce pak probíhá pouze ve velmi úzkém pásu, kam dopadá úplný měsíční stín, který nazýváme „pás totality". Všichni pozorovatelé, kteří se nacházejí mimo tento koridor, vidí zatmění pouze jako částečné.