Léto s vínem v Pardubicích, které brzy vyvrcholí Pardubickým festivalem vína a vinařskou nocí,  začalo na konci července mezinárodní soutěží vín a soutěží sommeliérů. Jedním z porotců byl viceprezident asociace sommeliérů IVO DVOŘÁK (na snímku Andrey Škrabalové). Ročně ochutná až 2500 vín.

Máte oblíbenou odrůdu?
Je to vždycky o tom, že vína musí být poctivě udělaná. Přírodě by se vinař měl plést do cesty jen minimálně. Jsou tu samozřejmě odrůdy, které mám rád, dávám přednost suchým vínům. Ale ani jiným se nevyhýbám. Každopádně vždycky chci, aby víno bylo dobré a poctivé.

Jak hodnotíte vína z Moravy?
Nelze říci, která vína nebo stát je nejlepší. Každý má pro a proti. Nemám rád ortodoxní názory, že někdo miluje jen vína z Francie, že tam jsou nejlepší vína světa. I tam najdeme ta nejhorší.

Mohl by letos být dobrý ročník?

Spekulace o tom, jaký je ročník, se dají udělat vždycky až poté, co je víno v lahvi. Začátek roku byl rozpačitý, réva měla zpoždění. Pokud ale nezasáhne vyšší moc, mohl by být zajímavý.

Jak si víno správně nalít?

Určitě by si člověk měl osvojit zásady toho, jak víno podávat. Chuť může být často poničena nesprávným servisem. Nesprávnou teplotou, skladováním nebo pitím z nesprávné skleničky. Víno je produkt, který bude velmi individuálně posuzován různými hodnotiteli a milovníky vín. Každému chutná jiné. Pravidla servisu by ale měla být vždy dodržená.

Odpovídá cena vína kvalitě?

U některých vín cena jeho kvalitě odpovídá. Některá ale mají cenu takovou, že už jde o marketing. Ale těžko můžeme najít dobře zpracovaná vína za padesát korun.

Jak voní nejkvalitnější vína?

Vůně je ovlivněná odrůdou, ze které se víno vyrobí. Jinak budou vonět vína mladá, jinak starší, nazrálejší. Víno jako skupina nápojů může obsahovat až tisíc aromatických látek. Do procesu tvoření vůní přispívá třeba i ležení na sudu, kdy pak může vonět po dřevě nebo koření. Také po ovoci, to je nejčastější vůně, nebo bylinkách. Netradiční vůně u některých vín vyzní až úsměvně – například zmoklý pes či koňské sedlo. Některé tyto pachy už ale spíše mohou signalizovat problém.

Francouzská specialita – žluté víno – také páchne.

Žluté víno je z oblasti Jura. Vyrábí se tak, že leží alespoň šest roků v sudu, který byl ne úplně uzavřený a ne úplně plný. Při zrání vína dochází k oxidativnímu procesu. A ta vína potom mohou mít specifickou vůni, která připomíná třeba až přezrálá jablka. Je to velmi specifická vůně. Ne všem může být příjemná.

Jak se udržujete ve cviku, abyste vůně poznal?
Snažím se neustále vnímat, co se kolem mě děje. Například, když snídám, tak vnímám vůni toho, co snídám. Na procházce si utrhnu list, rozdrtím ho mezi prsty, voním k němu. Sám sebe i zkouším. Díky tomu si neustále udržuji aromatickou paměť. Samozřejmě něco je dáno od přírody, ale důležité je i to, že se člověk dokáže soustředit.

Takže to není pro každého?
Nemyslím si, že by to nemohlo být pro každého. Pokud někdo opravdu má nějakou nemoc a nemůže víno správně poznat, tak je to většinou jen jedno nebo dvě procenta populace. Téměř každý je ale schopen rozeznat základní chutě, dokonce intuitivně.

Lze odhadnout, kolik vůní je možné odlišit?

Běžný člověk je schopen rozlišit dva až tři tisíce vůní a pachů, ale ne všechny je schopen pojmenovat.

Jsme v nevinařské oblasti. Rozumí tu lidé vínu méně?
Určitě to není tak, že jsme ve vinařské nebo nevinařské oblasti. Myslím, že už i na Moravě změnili názor na návštěvníky z Čech. Často překvapí hlubšími znalostmi, než mají na Moravě. Že je někdo výrobce vína, neznamená, že má znalosti. To bych úplně neřekl. Vždy je to o konkrétním člověku. Je to věc, která se musí naučit, vypěstovat a udržovat. Musí se chtít.