Po třídě Míru, hlavní nákupní trase v Pardubicích, projdou denně tisíce lidí. Zřejmě proto se množství firem rozhodlo prezentovat své výrobky právě tam.
Projít tak touto ulicí bez zastavení je téměř nemožné. Po cestě od Tesca k Zelené bráně osloví pěší bezpočet brigádníků s nabídkou výhodného telefonního tarifu, nového parfému či s žádostí o podpis do petice proti spalovně.
Náš Deník se rozhodl situaci vyzkoušet na vlastní kůži. Vydávám se od Zelené brány, neujdu ani dvacet metrů a před Grandem mě zastavuje mladý muž v obleku. Začíná se mě vyptávat, jestli nakupuji v hypermarketech a z brašny vytahuje parfém. Nabízí ho za výhodnou cenu a dává mi přivonět. Odmítám.
Další, kdo mne zastaví, je mladík, který žádá o podpis proti spalovně ve Chvaleticích. Tím to nekončí. Žena ve žlutých šatech po mne chce příspěvek na postižené děti. Nevidím ani žádnou značku organizace, pro kterou pracuje, a náramek za padesát korun odmítám. Cestou k Tescu se do mých rukou dostávají letáčky propagující služby telefonních operátorů.
Projít třídu Míru bez toho, aniž by vás nikdo nezastavil, je opravdu nemožné.
A co na to kolemjdoucí? „Někdy opravdu nejde projít třídu Míru, aniž by mi někdo něco nenabízel. Zdržuje mě to. Většinou se snažím projít, jako když je nevidím, ale někdy jsou ti lidé tak drzí, že i přesto, že odmítnu, jdou se mnou a snaží se mě přesvědčit. Navíc mi vadí, že věčně vybírají peníze na akce, o kterých není nikde slyšet. Když je třeba Bílá pastelka nebo boj proti rakovině koupí slunečnice, neváhám, ale jinak odmítám,“ uvedla Eva Černáková, která třídou Míru denně prochází. Ač to některé lidi obtěžuje, je to pro studenty brigáda, kde si vydělají. „Jednou jsem rozdávala letáčky a upozorňovala na výhodné tarify telefonního operátora. Bylo to zaměřené na mladé lidi, a ti mi docela odpovídali. Starší už tak moc ne. Někteří byli i dost nepříjemní. Říkám si, že už bych takovou brigádu nechtěla,“ svěřila se studentka Jana z Pardubic.
(Monika Suchá)
