„Ještě si necháváme několik málo procent na štrasburský soud,“ uvedl včera starosta Choltic Jan Málek. „Ale když to shrnu, žalobce již všechny zákonné prostředky v naší republice vyčerpal. Proto již získáváme odvahu k řešení větších investičních celků, což je zřejmé na akcích, které teď provádíme. Patnáct let trval spor a patnáct let byl zmrazený náš územní plán, který nešel realizovat. Díky usnesení Ústavního soudu jsme jakoby odblokováni a můžeme realizovat to, co v územním plánu je.“

Podle Jana Málka vítali potvrzení rozsudku všichni občané, a to nejen Choltic, ale dalších dvanácti okolních obcí. I v nich totiž vlastnili Thunové nemovitosti a pokud by žalobce uspěl v Cholticích, mohl by se domáhat dalšího majetku. Nejistota kolem vlastnických vztahů tak končí i v sousedních obcích, které soudní spor bedlivě sledovaly. Na několika místech Choltic se nyní odblokovaly pozemky k plánované zástavbě, kde se již po rozhodnutí krajského soudu začalo s přípravami inženýrských sítí pro výstavbu rodinných domků. Ale teprve usnesením Ústavního soudu podle starosty Málka nabere výstavba na obrátkách a v obci přibude sto nových objektů rodinného bydlení.

Starosta tvrdí: Soudy mohly trvat třetinu času

Patnáct dlouhých let trvalo českým soudům, než rozhodly v kauze choltického zámku. Objekt zůstává městysi a žalobce Berthold Thun se svými nároky neuspěl. Musel se však spor táhnout tak dlouho? Ne, tvrdí starosta Jan Málek.

„Myslím si, že když se uplynulé období hodnotí od konce, tak se tam najde spousta procesních chyb a nedostatků. Chyb soudů, justice,“ říká choltický starosta. Za největší chybu přitom soudům vyčítá, že si neprověřily aktivní legitimaci, to znamená oprávněnost vstupovat do soudního sporu. Podle Málka Berthold Thun na začátku sporu nepředložil zásadní dokumenty, jako je třeba výsledek dědického řízení. „Od roku 1992 jsme se soudili a soudili a až v roce 1999 po mnohonásobném upozornění obcí, že tento člověk nemá aktivní legitimaci, že nemá dodělané dědické řízení, soudy nakázaly, aby předložil výrok dědického řízení. A najednou se zjistilo, že dědické řízení bylo sice zahájeno, ale neproběhlo, zkrátka nebylo dokončeno.“ Šest let pak trvalo, než bylo dědické řízení dokončeno. S výsledkem, že je sice dědicem, ale není majetek, který by zdědil, protože byl zkonfiskován.

„Ke konci ale soudy rozhodovaly stále rychleji. Nejvyšší soud měl na to asi rok, Ústavní soud rozhodl během jednoho měsíce. Od roku 2004 se celkem zrychlil celý proces. Patnáct let tedy určitě ne, ale myslím si, že bychom se do pětiletého limitu vešli,“ odhaduje Málek, jak dlouho by soudní boj o zámek mohl za normálních okolností trvat. „To byla špatná práce justice. Další bylo, že na základě ničeho se mu vydal movitý majetek. Došlo k zásadnímu precedentu, který nemá obdoby - vydat majetek, aniž by žalobce prokázal, že na něj má nárok,“ naráží starosta na případ, že v roce 1992 památkáři na základě rozhodnutí pražského soudu vydali Thunovi soubor obrazů a dalších historických předmětů. „Podle mého, aby se narovnala nepěkná rozhodnutí, tak by památkový ústav měl reagovat a pokusit se na základě všeho zjištěného v našem procesu zažalovat jej o navrácení majetku,“ soudí Jan Málek.