Proti němu bojovali ochránci zvířat už v roce 1992, kdy vběhli přímo pod kopyta koní. Dobové články popisují i zásah tří stovek policistů.

Diskutovaná překážka ležela v žaludku ochránců zvířat už v 90. letech, kdy aktivisté uspořádali několik protestních akcí. Jedna se uskutečnila při 102. ročníku Velké pardubické, kdy několik desítek demonstrantů vniklo před startem závodu do dráhy. Část účastníků demonstrace byla vytlačena ze závodiště, část zadržena. Dostih tehdy odstartoval se čtvrthodinovým zpožděním.

Někteří z protestujících se ale na trať vrátili a vběhli koním přímo pod kopyta během závodu. „Děsivý obraz se naštěstí obešel bez následků. Snad i díky duchapřítomnosti několika policistů, kteří fanatiky, mezi nimiž byla řada německy mluvících osob, „pokryli“ takovým způsobem, že se nic nestalo ani jim, ani jezdcům, ani koňům,“ psalo se o den později v tisku.

Vystresovaní koně, kteří byli nuceni náhle měnit tempo i směr, chvíli poté museli zdolávat Taxis, kde se semleli. Na překážce spadlo osm koní. „Krutým sítem se tak stala čtvrtá překážka – obávaný Taxisův příkop. V čele jedoucí francouzský kůň Hartiche padl a přes něj skončil na zemi i horký favorit Železník s žokejem Váňou a pro čtyřnásobné vítěze tohoto dostihu tak skončila jejich snaha již v úvodu,“ popsali tehdy novináři. Železník se sice nezranil, ale v závodě již nepokračoval. Mohl se tak rozloučit s možností pátého vítězství ve Velké pardubické. „Vběhli nám tam ochránci zvířat, ale asi ne lidí, protože jsme se tam mohli všichni pozabíjet,“ vzpomněl si na zmatený závod Josef Váňa. Cílem nakonec jako první proběhl slovenský Quirinus v sedle s Jaroslavem Brečkou a do cíle se dostala pouze pětice koní.

Na plotu závodiště pak visely transparenty s nápisy jako „Chraňte zvířata, sama se bránit nemohou“.

Koně překonávají Taxisův příkop.
Váňa o úpravě Taxisu: "Dostihy se zrychlují, je třeba to koním usnadnit"

Následující dny ale mnozí lidé zpochybnili zákrok více než tří stovek policistů, kteří podle nich zasáhli neadekvátním způsobem jak proti aktivistům, tak proti novinářům. „V ohromném chumlu lidí se rovněž pohybovala řada novinářů, fotoreportérů a těch, kteří zákrok natáčeli. Je nesporné, že svou přítomností znesnadňovali policejní akci. Novinář, který jde do podobné situace, rozhodně s určitým rizikem počítá, zejména pokud se nezdržuje v prostoru, který mu byl při akreditaci určen,“ prohlásil tehdejší ředitel Policie České republiky, Správy Včk Jaroslav Svědík s tím, že zákrok policie se prošetřuje. „Akci policie přesto hodnotím jako úspěšnou, protože umožnila pokračování a ukončení celého dostihového odpoledne,“ dodal Svědík.

Zastání našla poté policie v Radě města Pardubic, podle níž nebyl magistrát požádán o povolení demonstrace a akci protestantů viděla jako násilné vniknutí na cizí pozemek. „Protestující použili vůči divákům slzný plyn a někteří byli i ozbrojeni. Z tohoto pohledu považuje rada zákrok ochránců pořádku v areálu závodiště za důvodný a naprosto nezbytný pro ochranu zdraví návštěvníků a účastníků dostihů,“ reagovali radní.

V roce 1994 se ochránci dočkali, příkop byl částečně zasypán a změnil se úhel doskokové hrany. Přesto si překážka čas od času další koňský život vyžádá. Každá smrt na Taxisu potom rozbouří vášnivou diskuzi o tom, zda dráhu upravit nebo ne. A letos k tomu opět dojde – na doporučení expertní skupiny se upraví dvě překážky. „Všechny výstupy dostali k dispozici členové představenstva společnosti Dostihový spolek, kteří na základě odborných doporučení rozhodli přistoupit k úpravám některých překážek. V první etapě to bude překážka číslo 2, ve druhé pak překážka číslo 4, tedy Taxisův příkop,“ uvedl ředitel Dostihového spolku Jaroslav Müller.

Mnozí ale úpravu překážek odmítají, hájí dostihy a jejich tradici. „Jsem z Pardubic a jsem hrdá na Velkou pardubickou. Taxis je prostě Taxis. Je mi líto každého koně, ale může se zranit i v obyčejném výběhu,“ zněl jeden z mnoha komentářů na sociálních sítích.