Děj se odehrává na pohřbu Emy Destinnové, na niž vzpomínají čtyři ženy z jejího života – závistivá učitelka hudby (Dagmar Novotná), nevzdělaná uklízečka (Jindra Janoušková), placená společnice, která ji neustále okrádala a ponižovala (Jana Ondrušková), a žárlivá komorná (Štěpánka Fingerhutová).

Spíše než o Destinnové však hra autorky Viktorie Hradské v režii Petra Novotného vypovídá o negativních ženských (a v dnešní době přirozeného i záměrného mazaní rozdílů mezi gendery i mužských) vlastnostech. Popisuje je ale s nadhledem a vtipem, nejde o žádné hloubavé rýpaní v lidských povahách.

Celá hra se sestává ze čtyř monologů – nejedná se však o monology v pravém slova smyslu, spíše jsou to dialogy s publikem. Nudy se ale diváci bát nemusí. Text je úderný a zkrátka baví.

75 %

Jediným negativem je, že inscenace má poměrně pomalý začátek, neuškodilo by vyškrtnutí scény, kdy se připravuje pohřeb. Postupně ale hra nabírá na tempu a je velmi zábavná. Tomu napomáhají i skvělé herecké výkony. Všechny čtyři herečky se se svými rolemi popasovaly po svém a už od pohledu působí tak, že si to skutečně užívají. V intimní atmosféře Malé scény ve dvoře pak je divácký zážitek o to silnější.

Takže spíše než „Ještě, že už je tý komedii konec“ se sluší říct „Víc takových komedií“.