„Pro mě je to krásný okamžik, že jsem tu cenu dostal právě v rodišti Františka Filipovského, protože oba dva jsme přišli na svět ve stejný den – 23. září,“ řekl Jiří Plachý, podle něhož je toto ocenění výsledkem mnoha let práce a někdy i dost velké dřiny. „Ono to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti tomu tak není,“ upozornil. „Někdy mám bohužel pocit, že z dabingu se stává fabirka. Je na něj málo času a peněz,“ dodal.

Mezi herečkami letos kralovala Alena Vránová. Prestižní cenu obdržela za roli slečny Marpleové ztvárněné herečkou Margaret Rutherfordovou ve filmu To je vražda, řekla. „Pro mě je letošní ocenění velkým a milým povzbuzením. Jak se zdá, Cena za celoživotní mistrovství v dabingu, kterou jsem tu dostala v roce 1996, ještě neznamenala ,Děkujeme, odejděte!’,“ prohlásila Alena Vránová.

Do dabingové „síně slávy“ byl letos uvedeny herečky Antonie Hegerlíková a Jiřina Petrovická, ale také herec Lubomír Lipský. „Opravdu jsem s touto cenou nepočítal. Je to krásný pocit. Já strašně rád děkuji, ale neměl jsem dlouho komu, tak mám radost, že teď nastala ta pravá příležitost. Chtěl bych poděkovat otcům zakladatelům a matkám zakladatelkám české dabingové školy, kteří měli tu odvahu a obsazovali mě do menších, větších či dokonce hlavních rolí. Chtěl bych poděkovat i další generaci, že pokračovala v této bohulibé činnosti a že mě i nadále obsazovala. A chtěl bych poděkovat i nejmladší generaci, že už mě moc neobsazovala, protože dabing je otázka bystrosti a rychlosti myšlení a tu už v určitém věku dabér nemá,“ sdělil pětaosmdesátiletý kumštýř. Spolu s ním získal stejné ocenění i Josef Zíma.

„Cena za celoživotní mistrovství v dabingu mě dost překvapila, protože už je to hodně let, co jsem dabovával. Dnes bych to možná ani neuměl, protože se používá úplně jiná technika než před čtyřiceti lety, kdy jsem dabovával dost často,“ svěřil se Josef Zíma. „Dabing je velice zajímavá disciplína, i když dost náročná. Ne každý ji může dělat. Jsem vděčný, že jsem si ji mohl vyzkoušet. Jen jsem měl pak trochu smůlu, že můj hlas byl na dabing asi až příliš známý. To není zrovna ideální, protože si divák často spojí hlas vizuálně s osobou dabéra. Nevadí to snad jedině tam, kdy nějaký herec propůjčí hlas svému zahraničnímu kolegovi celoživotně, jako se to povedlo třeba Františku Filipovskému v případě Louise de Funése,“ sdělil Josef Zíma, podle něhož je současný český dabing trochu uspěchaný.

„Tím, jak je strašně moc filmů a televizí, tak se dabing dělá za pochodu. Dříve měl skutečně evropskou úroveň. Dnes to nechci posuzovat, protože už se málokdy dívám a když, tak mám radši filmy v originále či s titulky,“ přiznal držitel prestižního ocenění.