Také vlaky a vše, co s nimi souvisí, mají své místo v kalendáři. Den železnice je připomínán v druhé polovině září – o uplynulém víkendu se tak mohla i veřejnost v Pardubicích a na dalších místech blíže seznámit s tímto druhem dopravy. Zájemci se dostali rovněž do prostor, která jsou jim normálně zapovězena.

Den železnice se v samotných Pardubicích oslavil v sobotu. Na prvním nástupišti stál vlak poskládaný z několika rozmanitých vozů. Prvním z nich byl Kinematovlak, pojízdné kino, které lákalo zejména mladé diváky. Za ním byl připojen vagon, o nějž byl zřejmě největší zájem. Malé pojízdné muzeum, které dokumentovalo vývoj vlakových jízdenek a všeho, co k jejich tisku a vydávání patří. Za expozicí stojí nadšení a práce tří důchodců, železničářů ve výslužbě. „Začali jsme s tím před osmi lety a soustředili jsme tu techniku, která má souvislost s prodejem jízdních dokladů na železnici. Od samého počátku až po současnost,“ popsal vznik malého mobilního muzea Antonín Jílek, který v železničářské uniformě a nezbytnou čepicí seděl za výdejním okénkem a „vycvakával“ z letitého masivního strojku příchozím staré kartonové jízdenky. „Máme tady vybavenou osobní pokladnu, část dopravní kanceláře, zabezpečovací zařízení a spojovací techniku. Pak je tady také čekárna a následují stroje, na kterých se tisknuly jízdenky, počínaje Reginou z roku 1936 až po automaty na výdej jízdenek a dnešní fungující systémy. Zachycujeme období od počátku minulého století do současnosti.“

Putují po kolejích

Exponáty, které nadšenci různě posbírali a zachránili před zničením, jsou umístěny v bývalém služebním voze, jenž jim zapůjčily České dráhy. Domovskou základnu má v pardubickém depu. „Jezdíme s ním po různých akcích,“ říká dvaasedmdesátiletý Antonín Jílek, který prošel v zaměstnání funkcemi od strojvůdce až po obsluhu techniky výdeje jízdenek. Letos například strávili tři dny v Bratislavě, pobývali v Turnově, Olomouci, České Třebové a dalších významných železničních uzlech. „Příští víkend budeme pro změnu v Chrudimi. Za osm let jsme navštívili více jak osmdesát železničních stanic. Odhadujeme, že jsme měli otevřeno více jak tisíc dvě stě hodin a návštěvníků mohlo projít našim muzeem na šestnáct tisíc,“ popisuje činnost muzea železničář-vysloužilec. Během pardubického Dne železnice si jeho prohlídku nenechaly ujít stovky zvědavců.

Na pardubickém nádraží byly připraveny i další atrakce. Jízdy posunovací lokomotivou Adéla, výstava modelových kolejišť, pendlující zvláštní vlak mezi hlavním nádražím a Železničním muzeem v Rosicích. Železničáři v neposlední řadě pootevřeli i svou „tajemnou kuchyni“. Několik skupinek zájemců se postupně mohlo vypravit přímo do ústředního stavědla, odkud je řízen železniční provoz ve stanici Pardubice hlavní nádraží. Odborný výklad se jim snažil přiblížit, jak složitý „organismus“ a jeho bezpečný chod má čtyřčlenná služba na starost.