Ve sboru strávila dvacet let a jako první žena od městské policie v Pardubicích odchází do důchodu.

„Když jsem nastoupila, bylo mi třicet devět let a myslela jsem si, že v téhle práci to až tak dlouho nevydržím. A teď zjišťuji, že mi to asi bude chybět," říká Pavla Morávková.
Za dvacet let v uniformě strážníka pardubické městské policie zažila věci, na které bude vzpomínat s úsměvem i mrazením v zádech.

Pavla Morávková nastoupila k Městské policii Pardubice 16. května 1994. Od kolegů časem získala přezdívku „Kašpárek". Za dvacet let služby zažila v Pardubicích pět primátorů a dva ředitele městské policie.

Většinu služby prožila s řadovým číslem 024. To číslo teď městská policie na její počest vyřadí z evidence. Podobně, jako se to dělá u hokejistů…

Významný den

„Nastoupila jsem v pátek a v pondělí na šest neděl odjela na školení. Když jsem se konečně vrátila, šli jsme rovnou na střelnici. Tam mě to bavilo, střílím pořád dobře. A pak už nastala první služba s mou dlouholetou kolegyní Naďou Snopkovou, která mě naučila snad všechno," připomíná své začátky Pavla Morávková.

Někdejší ředitel strážníků Petr Kvaš její nástupní den při rozlučce označil jako významný den ve svém životě.

Nebyl možná daleko od pravdy. Pavla Morávková u městské policie rozjížděla evidenci jízdních kol, kterou dodneška stále spravuje.
Pracovala ale také jako pochůzkář, operační důstojník, na odtazích vozidel, jezdila jako doprovod posádek záchranné služby, ale hlavně na přestupkovém oddělení.

Kameny a bomba

„Znala jsem všechny pardubické bezdomovce. Legendární Fanda Zeman byl můj spolužák a já tak znala celou tuhle komunitu, pomáhala jim i vysvětlovala potřebné věci," vzpomíná Pavla Morávková.
Zažila ale i drama. Hned v roce 1994 na Velké pardubické jí a její kolegyni proletěl kolem hlav kámen, který jim do vozidla hodil jeden z demonstrantů za práva zvířat.

Horší situace ale nastala o rok později. Tehdy někdo oznámil uloženou bombu na tribuně pár minut před startem Velké pardubické.

„Stála jsem s kolegyní a koukaly jsme na naše děti, jak na té tribuně stojí a mávají nám. Tady mě skutečně zamrazilo a dalo to práci sebrat všechno sebeovládání a poslechnout rozkazy," vzpomíná na dramatické okamžiky Pavla Morávková.
Policie tehdy rozhodla tribuny nevyklízet, protože případná panika by měla na svědomí zranění a škody. I přes avizovanou hrozbu dostih odstartoval a výbuch nenastal. Na tribuně byla uložena pouze věrně vypadající atrapa.
„Tehdy mi poprvé došlo, jak moc vážné to může ve službě být, ale vydržela jsem," dodává Pavla Morávková.

Ne všechno se jí také dařilo. Třeba s kouřením bojovala dlouho a také s angličtinou.
„Umím rusky a německy, ale šla jsme i na kurz angličtiny, kde jsem vydržela jen pár hodin. Všechno jsem četla zásadně německy a celá třída ležela smíchy na zemi. A stejně jsem se anglicky domluvila," podotýká.

Anglický dialog

Když na přestupky přišel Angličan, tak si kolegové pamatují jeden stručný, zato legendární dialog: „Bad parking? Yes. Tak pět set! Ok," doprovázený ukázáním pěti prstů a úsměvy na obou stranách. „A také to šlo se domluvit," směje se Pavla Morávková.