Rodiče měli na výběr: Dát dítě do základní školy pro nadané děti do Prahy, kde by musel být malý Tomášek v internátu. Druhou variantou byla výuka syna doma a tou třetí docházka do běžné základní školy. Po zvažování pro a proti dali rodiče nakonec přednost této poslední možnosti.

V některých městech republiky se zřizují v základních školách třídy pro nadané děti. Loni jich v České republice vzniklo sedm. Přesto odborníci varují: Tudy cesta nevede.

„Speciální třídy pro nadané děti ve městě nemáme. A důvod? Takových dětí je málo,“ reagovala na náš dotaz vedoucí odboru školství pardubického magistrátu Jaroslava Zemánková. Osobně je pro jejich integraci, neboť i geniální děti se musí naučit žít ve většinové společnosti. „Ostatně ve výuce jednotlivých předmětů lze vždy k žákům uplatnit individuální přístup,“ podotýká Jaroslava Zemánková.

Své slovo do této problematiky nyní vnáší i pedagogicko – psychologické poradny. V každém kraji vznikl systém poradenství pro nadané děti, kterého využívají nejen rodiče, ale i učitelé mimořádně talentovaných žáků.

„V samotných Pardubicích jsme vytypovali tři školy, mateřinku v Rumunské ulici, základní školu ve Studánce a elektrotechnickou průmyslovku, která nakonec pro své specifické zaměření přestala s námi spolupracovat,“ konstatoval ředitel Pedagogicko – psychologické poradny v Pardubicích Jiří Knoll.

V současnosti se kolem abnormálně nadaných jedinců rozviřuje polemika podobně jako před lety kolem dětí se zdravotním postižením. Zpravidla se uvádí, že v populaci máme jedno, nanejvýš dvě procenta talentovaných dětí. Ačkoliv od září k třídám pro nadané děti přibude i první soukromá speciální škola, ministerstvo školství tento trend nepodporuje.

„Děti se musí naučit žít v různorodé společnosti a nikoliv ve skleníku. I nadané děti něco neumí a mohou to odkoukat od ostatních,“ říká Jana Straková z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy. Zároveň připomíná, že vznik dalších tříd pro nadané svědčí o tom, že v Česku z minulých let přetrvává segregace dětí, za kterou nás kritizuje i Evropská unie. „Rozhodně se stavím proti výuce doma, neboť kolektiv je pro optimální vývoj dětí nezbytný,“ zdůrazňuje z dlouholeté zkušenosti Jiří Knoll.

Osobně se domnívá, žeřešením pro talentované chlapce a dívky může být jak individuálnístudijní program, tak i samotný přístup učitele.