Na dostihovém závodišti se ve čtvrtek konalo představenstvo Dostihového spolku, které mimo jiné zvolilo i nového ředitele společnosti Martina Korbu.

Ten na tomto postu střídá stávajícího šéfa Michaela Skalického, který se rozhodl ve funkci skončit na vlastní žádost. Dál však minimálně do červnové valné hromady zůstává místopředsedou představenstva.

O novinkách ve vedení Dostihového spolku jsme hovořili s předsedou představenstva RICHARDEM BENÝŠKEM.

Představenstvo pardubického Dostihového spolku včera volilo nového ředitele. Čím vás Martin Korba oslovil?
Vybírali jsme z více kandidátů a kandidátek. Oslovil nás tím, jakou má vizi, jak hodlá komunikovat a jakou má profesní zkušenost. Jestli jsme zvolili správně, stejně ukáže až jeho vlastní práce v Dostihovém spolku.

Už tradiční otázka, která přijde na řadu vždy ve chvíli, kdy se vybírá nový ředitel Dostihového spolku, je ta, zda jím má být „koňák". Jak to vidíte vy?
To je dobrá otázka. Ředitel Dostihového spolku by měl být především schopným manažerem. Pokud by měl být „koňákem", má být expertem na crossy, proutěnky, rovinky nebo parkur? Na tom se neshodnou ani „koňáci" mezi sebou. Dostihy se běhají po trávě. Neměl by to být spíše agronom? Úkolem Dostihového spolku je spravovat areál závodiště. Nebylo by tedy vhodnější, kdyby to byl spíše stavební inženýr? Pokud budeme uvažovat tímto směrem, je to cesta do pekel. Měl by to být zkrátka člověk, který je schopný si najít kvalitní spolupracovníky. Někdo může být sebelepší odborník na danou oblast, ale hlavní z mého pohledu je, aby zvládl problematiku vedení lidí.

Co byste tedy popřál novému řediteli Dostihového spolku?
Hlavně pevné nervy na to, aby tuto funkci zvládl a aby výborně vycházel s okolním prostředím. Ať už to jsou „koňáci", partneři nebo město Pardubice, které je stoprocentním vlastníkem areálu.

Má v tuto chvíli představenstvo nějakou prioritu, které by se měl nový ředitel Dostihového spolku věnovat?
V tuto chvíli jde o to, aby převzal veškerou agendu, jež je
s touto pozicí spojená.

A další úkoly?
Náš tlak bude na to, aby pardubické závodiště žilo pokud možno 365 dní v roce. Podíl akcí, které nemají s koňmi nic společného, by měl narůstat.

Jaká bude nyní pozice bývalého šéfa pardubického Dostihového spolku Michaela Skalického?
Minimálně do červnové valné hromady zůstává místopředsedou představenstva.

A pak?
Všichni členové představenstva mají mandát do valné hromady. Tam se člověk může dozvědět spoustu věcí. (usmívá se)

Mezi pořadateli dostihů a Jockey Clubem se před časem rozhořel konflikt o výši startovného v jednotlivých závodech. Jak to vypadá v současné době? Je ohrožena letošní dostihová sezona na pardubickém závodišti?
Osobně si myslím, že dostihy v Pardubicích ohrožené nejsou. Jediné, co si v tuto chvíli přejeme, je, aby s námi Jockey Club normálně komunikoval a nevyměňovali jsme si vzkazy přes média.

Na kolik procent je tedy podle vás reálné, že se v Pardubicích začne podle plánu, tedy v sobotu 7. května?
Domnívám se, že na 99,9999 procenta. Stoprocentní je v životě pouze smrt a daně. (úsměv)

Proč vůbec podle vás k tomuto konfliktu došlo?
V určitý okamžik se začalo až příliš politikařit. Naprosto se lišil přístup ze strany závodišť se záměry majitelů a chovatelů koní. Komunikace probíhala pouze prostřednictvím médií a nebyla věcná. Jsem rád, že nyní zase začal pracovat zdravý rozum a vše se vrátilo do standardních kolejí.

Zástupci Jockey Clubu požadovali snížení startovného na maximálně 3,5 procenta z výše dotace pro daný závod. Představitelé jednotlivých závodišť včetně toho pardubického však trvali na stávající pětiprocentní hranici. Proč?
Je potřeba zdůraznit, že pět procent představuje maximální výši a je na daném závodišti, jak si tuto hranici nastaví. V případě toho pardubického máme i akce, kde činí pouze 1,5 procenta.

Pokud byste s návrhem Jockey Clubu souhlasili, jak by se promítl do ekonomiky pardubického Dostihového spolku?
Velmi výrazně. V našem případě by šlo téměř o milion korun. Pokud máte už dávno schválený plán na nějakou částku, tak by asi jen blázen proti tomuto návrhu neprotestoval. A zrovna pardubické závodiště asi není tím, s kterým by se mělo tímto způsobem zacházet, ať už z hlediska jeho bohaté historie, počtu akcí, co se tu konají či dotací jednotlivých dostihů.

Jak se díváte na snahu Jockey Clubu pomoci snížit majitelům a chovatelům koní jejich náklady?
Je to určitě bohulibá myšlenka. Je třeba si však uvědomit, že dostihový sport je finančně velmi nákladný. Pokud do něj někdo vstoupí, musí počítat
s tím, že ho to bude stát nějaké peníze. Účast na dostizích je však až tím posledním bonbónkem. Majitel nebo chovatel koní zaplatí mnohem víc za pořízení koně, chovatelskou činnost, zápis do plemenné knihy, trenéry, ustájení nebo veterinární léčiva. A nevím, proč by teď měly nejvíc tratit zrovna závodiště. Ještě jsem neslyšel o tom, že by trenéři nebo veterináři přišli s tím, že budou pracovat za méně peněz.

V konečném důsledku tedy asi výše startovného není tou likvidační položkou…
Ještě za mnou nepřišel žádný majitel koní s tím, že by mu vadila výše startovného na pardubickém závodišti. Jockey Club samozřejmě argumentuje tím, že majitelé koní tuto jeho snahu podporují. To chápu. Kdyby mi někdo nabízel, jestli chci platit menší daně nebo mít levnější mobilní telefon, také mu neřeknu, že ne.