„Na lékařských fakultách nemáme obor rychle a snadno zabíjet. Lékař tu není od toho, aby zabíjel na přání. A jen připomínám, že popravčí neměli nikdy nic společného s medicínou,“ rozohnil se na včerejší odborné debatě Petr Hach z Ústavu pro histologii a embryologii. A přidal se k němu i profesor Pavel Klener. „Medicína je na takové úrovni, že existují prostředky, které zbaví bolesti. To, že je lékaři neumějí používat a nedokáží s pacientem jednat a dodat mu útěchu, to neospravedlňuje eutanázii,“ vysvětlil Klener. A k dobru dal příběh svých dvou kolegů. Mnohokrát se podle něj nechali slyšet, že pokud onemocní rakovinou, svou pozemskou cestu ihned ukončí. „Když k tomu paradoxně po letech opravdu došlo, ani jeden neuvažoval o sebevraždě, ale každého dne si velmi vážili,“ řekl Klener.

Razantní odpůrci eutanazie se rekrutují i z řad odborníků na geriatrii a hospice, kteří se denně setkávají se smrtí starých či mladých lidí. „Za sedm let, co jsem v hospicu, jsem se s žádostí o eutanazii nesetkal. Místo eutanázie bychom měli rozvíjet léčbu bolesti, rozvíjet paliativní medicínu a pomáhat budovat hospice,“ tvrdí Roman Procházka, ředitel hospicu Štrasburk v Praze.

Zastáncem „dobré smrti“ je profesor Pavel Pafko. „Když národ adoruje Jana Palacha, tak tento člověk neudělal nic než to, že provedl sebevraždu a své přesvědčení povýšil nad hodnotu života. Každý člověk má právo na svou svobodnou volbu,“ tvrdí Pafko.