Na počátku přitom stála naštvanost na současnou situaci. „Jediné, čím lze proti negativním věcem bojovat, jsou věci pozitivní. Pokusil jsem se ze zákazu opuštění katastru mých rodných Pardubic vykřesat aspoň trochu zábavné outdoorové dobrodružství, které třeba někomu zvedne náladu už jen tím, jak je to celé praštěné,“ popisuje zrod myšlenky úspěšný fotograf a cestovatel.

Sedá tak na kolo, na záda hází kajak a vydává se na cestu. Cíl je jasný – zdolat Chrudimku v katastru Pardubic. „Do katastru naštěstí patří i úsek Chrudimky u Hostovic, kde jsme plavbu začínali. Od Hostovic do Mnětic je to nádherný meandrující tok lužním lesem,“ říká Juračka.

Na Chrudimsku spolek Rozběháme Luži v těchto dnech pořádá veselou, avšak velmi přínosnou akci s názvem Koniny pro Báru. Ty pomáhají dvaatřicetileté Báře Vavřinové z Úhřetické Lhoty na Pardubicku, která vloni v červenci utrpěla vážný úraz páteře po pádu z koně:

V těchto místech sesedá z kola, které potom rozmontuje, nafoukne kajak a kolo do něj uloží. Dále jeho cesta pokračuje po vodě. Řeka je po zimě na několika místech zanesená naplavenými dřevinami, a tak se vodák nevyhne ani přenášení.

„Místa, kterými teď proplouvám, patřila vždy vojsku. Je to zajímavý paradox doby. Pluji tu víceméně proto, že je vše ostatní zakázané, ale kdybych tu proplaval před 20 lety, tak jsem zastřelenej,“ říká v dokumentu, zatímco křižuje pardubický Červeňák, a připomíná historii území. To totiž sloužilo železničnímu pluku, po kterém v lokalitě zbyly mostní pilíře. Ani ty Juračka nemůže nechat bez povšimnutí, jeden z nich totiž slouží pro lezecký trénink. A tak už připlouvá ke břehu, aby se mohl na zarostlé území podívat z výšky.

Plující jednorožec

Když sleze, opět usedá do lodi, to už je ale téměř v centru města, kde se Chrudimka vlévá do Labe. Ani tam ho nečeká nuda. „Když jsem o tom řekl kamarádovi, odpověděl mi, že zavolá hráznému, aby nás pustil komorou a dále po Labi,“ dodává Juračka.

Kvůli jednomu člověku se ale plavební komora spouštět nebude, a tak mu naproti přijíždí několik kamarádů. Vodáci vzali cestu jako výzvu, a tak se plaví s pirátskými klobouky nebo na nafukovacím jednorožci.

Za komorou už opět Juračka pokračuje sám až do Srnojed, kde jeho cesta končí. Na závěr ho ale čeká ještě překvapení v podobě srnců plavajících ve vodě. Pak skládá kolo, na záda hází vyfouknutý a srolovaný kajak a vyráží po stezce domů.

#youtube|gdTxMtUlDq8|6s#

Kamerové techniky

Mohlo by to vypadat, že dokument, který Juračka natočil, byl cílem jeho cesty. Tak to ale není.

„Primárně je to komplexní trénink extrémního fotografa a možnost vyzkoušet kamerové techniky, kterých je ve videu hrozně moc. Není to běžná reportáž, je tam outdoorová kamera s nejvyšším rozlišením na světě, 360stupňová kamera, drony, časosběr, robotická hlava a podobně,“ vyjmenovává Juračka.

Přestože to v dokumentu vypadá, že se na cestu vydal sám, ve skutečnosti s sebou měl dva kamarády, kteří mu právě s kamerami v rukách asistovali ze břehu.

„Kdybych byl sám, musel bych pořád vylézat z lodi, což u Chrudimky kvůli vysokým břehům moc nejde, připravovat kamery. Navíc kamera ze břehu je jen jeden typ, takhle mohli být kluci třeba na mostě, zabírat mě přes křoví a mohli jsme experimentovat,“ popisuje vznik dokumentu, který zejména mezi Pardubáky vzbudil velký ohlas.