Proč je pro cizince důležitá integrace?
Cizinců přibývá a pokud se nezapojí do české společnosti, může to nést řadu problémů. Z jiných zemí Evropské unie známe situace, kdy cizinci vytvoří komunity a ghetta uzavřená okolní společnosti. Pak je těžké s nimi pracovat nebo se vůbec dozvídat, co se tam děje. Proto je třeba, aby se začlenili do zdejší společnosti, přijali naše zákony a normy chování.

Co se pro to dá dělat?
Důležitá je hlavně motivace příchozích. Pokud sem přijíždí a nechtějí tu trvale žít, většinou nejsou motivovaní se zapojovat. Pak můžeme dělat, co chceme, a téměř nic s nimi nezmůžeme. Prvotní věcí je odstranění jazykové bariéry, protože pokud nerozumí, je integrace prakticky nemožná. Pak je to celkové seznámení s českým prostředím – se zákony, vzdělávacím a zdravotním systémem.

Chtějí tu cizinci, kteří do kraje přijíždí za prací, zůstat natrvalo?
To je těžká otázka a není na ni jednoznačná odpověď, nejde to zobecnit. Záleží na jedinci. Stejně je to u učení jazyka – kdo je motivovaný a chce, tak se naučí, nezáleží, jestli je Slovan nebo Mongol.

Většina cizinců za vámi asi přichází právě kvůli jazykovým kurzům.
U půlky to skutečně je první kontakt s námi, druhá půlka přichází pro rady. Ne nutně vyhledávají kurz češtiny. Nejčastěji se o nás dozvídají v komunitách, kdy je ti, kteří tu jsou už déle, odkážou s žádostí o pomoc na nás. Nově příchozí tedy už vědí, že v případě problémů se na nás mohou obrátit. Hodně pracujeme s mongolskou komunitou. Někteří její členové jsou tu už deset let.

Na co si tady Mongolové, kteří neznají evropskou kulturu, musí nejvíc zvykat?
Největší rozdíl pro ně je ve vnímání času. Setkáváme se s tím, že pro ně je dochvilnost velký problém. To je takový nejvíc viditelný náraz.

Když si představím Mongolsko, asi trochu jednoduše vidím step a uprostřed osamělé jurty…
To si představuje spousta lidí. Většina pracovníků ale přichází z větších měst, jsou zvyklí na městský život. Ale dá se říct, že jsou víc provázaní s přírodou a jejími cykly, tudíž může chvíli trvat, než porozumí středoevropskému vnímání času podle hodinek.

Mnoho lidí říká, že takové národy mají problémy s hygienou.
To se tak obecně traduje, a tím, jak se to předává, tak tenhle mýtus narůstá. My jsme se nesetkali s žádným závažným rozdílem v chápání hygieny. Do extrému jdou spíš představy lidí, než je realita života místních cizinců. Za celou dobu jsme jednou řešili s ubytovnou, že cizinci nechtěli vyměňovat ložní prádlo tak často, jak je ubytovna zvyklá.

Pořádáte nejrůznější akce, chodí na ně i Pardubáci?
Jsou tady lidé, které cizí kultury zajímají. Při multikulturním týdnu pořádáme jarmark, kam přijde denně klidně tisíc lidí. Nikdy jsme se nesetkali s nějakým vyloženě nepřátelským pohledem ze strany majoritní společnosti. Občas si někdo přijde postesknout, ale většinou si lidé vyslechnou náš pohled a snaží se situaci pochopit.

Provozujete i terénní poradenství – jaká je situace v menších městech?
Složitější. Pardubice jsou docela velké město, pojmou víc cizinců bez nějakých znatelnějších obtíží. V menších obcích je už nižší počet příchozích cizinců znát, jsou víc vidět. Mapujeme tamní situaci a snažíme se zprostředkovávat kontakt mezi firmami a samosprávou, aby obce věděly, že se mají připravit na příchod třeba 50 lidí – že stoupnou náklady na odvoz odpadů, požadavky na místa ve školních zařízeních.

V Pardubicích cizincům pomáhá také organizace Most. Ve městě je asi 10 tisíc cizinců, jsou dvě organizace na takový počet dostatečné?
S kolegy z Mostu se pravidelně vídáme a rozhodně si nemůžeme stěžovat, že bychom měli málo práce. Oproti loňsku máme dvojnásobný počet klientů, čísla v celém kraji narůstají. Pardubický kraj je jedním ze dvou v Česku, kde procentuální nárůst počtu cizinců překračuje 200 procent, a to je jen statistika příchozích z třetích zemí, jelikož euroobčané nemají povinnost se hlásit na Odboru azylové a migrační politiky. Je otázka, jaký bude trend v dalších letech. Pokud počty i nadále porostou, uvidíme, jestli bude situace ve dvou organizacích zvládnutelná.

Máte s Mostem práci rozdělenou?
Ano, tak přirozeně k tomu došlo. V Mostu pracují i s euroobčany, my pouze s lidmi ze třetích zemí. Oni mají také asistenty na školách, této oblasti my se nevěnujeme.

Sledujete trendy v tom, jaké národnosti přichází?
95 procent příchozích jsou zaměstnanci nebo jejich rodiny. Tam počty kopírují státem dané kvóty v jednotlivých režimech přijímání. Největší skupina je z Ukrajiny, protože jim je náruč nejvíc otevřená. Nový vládní projekt se obrací na Srbsko, protože je také dobře dosažitelné.

Kdybychom se na to podívali historicky, přichází cizinci ve vlnách?
Určitě. Teď sem přichází velké počty zaměstnanců. Je otázka, kolik z těch lidí tady chce zůstat a kolik pobyt bere jako krátkodobou záležitost, kolik lidí by bylo nuceno odejít v případě ekonomické krize.

Kateřina Bečková