Bé bú bé. Slyšíte, jak pláče novorozeně? Je to náš nový rok, jenž je druhý den na světě. A je již dvoutisící devatenáctý. Spousta z nás řádně oslavila odchod starého a příchod toho nového a davši si předsevzetí, rozeslala do všech končin světa péefka.

Málokdo si ovšem při tom uvědomil, že 1. leden jako začátek nového roku je „jen“ dohoda. Zatímco rok je záležitostí astronomickou (jak oběhneme kolem životadárného Slunce), Nový rok je toliko dohodou mezi lidmi, aby nebyl na světě nelad. Stačí se ovšem podívat trochu dále než za humna – Číňané letos oslaví svůj Nový rok 5. února, Peršané na jarní rovnodennost, Thajci 15. dubna, koptští pravoslavní zase 11. září.

Jsouce s tímto obeznámeni, již nebudeme překvapeni ani tím, že za začátek roku se v české kotlině považoval 25. prosinec, a to až do nástupu husitství. To je podle mne hezčí, ježto se v tomto případku spojí velebení slunovratu (byť lehce zpožděné), Vánoc i přelomu roku. Ubude slavení, ale zato přibude čas na plnění novoročních předsevzetí – nebudeme-li slavit silvestra 31. prosince, můžeme hned 1. ledna ráno sportovat, hubnout, přestávat kouřit a tak podobně. Takže kdo z vás začne uznávat Hod boží vánoční jako začátek nového roku? Nehlaste se všici!

Jaroslav Praisler