Filmový festival Jeden svět míří do Pardubic, koná se od 9. do 13. dubna v Divadle 29. Divákům opět nabídne snímky s lidskoprávní tematikou, které v běžné filmové distribuci nejsou dostupné. Letošní ročník přináší několik novinek. Proměnila se vizuální grafická podoba festivalu i jeho obsah. Zatímco v minulosti se festival plně soustředil na dokumentární tvorbu, letos nově uvede také hrané snímky. Na výběr budou i krátké příběhy ve virtuální realitě.

Festival Jeden svět je součástí působení společnosti Člověk v tísni. Od svého vzniku v roce 1999 přináší publiku dokumentární filmy o lidských právech z celého světa, které se promítají v desítkách měst po celé České republice a také na základních a středních školách.

V Pardubicích se představí poslední natočené snímky uznávaných režisérů. Ladje Ly natočil film Nežádoucí, který sleduje život lidí na předměstí Paříže. Matteo Garrone ve filmu Já, kapitán doprovází mladíky z Dakkaru na cestě do Itálie za lepším životem. Skutečné události popisuje hraný příběh Hranice od Agniezsky Holland. Na polsko-běloruské hranici uvíznou uprchlíci, kteří se chtějí dostat do Evropské unie. Drama pobouřilo polské národní konzervativce a režisérka si kvůli výhrůžkám musela najmout v Polsku ochranku.

„Příběhy hraných filmů souzní s lidskoprávní misí festivalu. Jejich jmenovatelem je naděje na lepší život a potřeby prosté lidské vzájemnosti. Všechny filmy uvádíme v dostupných večerních časech,“ řekla dramaturgyně festivalu v Pardubicích Anna Hrabáčková.

V areálu pardubické nemocnice se otevřel nový supermoderní pavilon. Centrální urgentní příjem za 2,4 miliardy korun má 11 operačních sálů, 250 lůžek. Jak to však bude s personálem?
Krize v pardubické nemocnici. Výpovědi lékařů pacienty neohrozí, zní od vedení

Základem programu festivalu jsou filmy, po kterých následuje moderovaná debata s tvůrci nebo odborníky na zfilmované téma. Úvodním snímkem s následnou rozpravou bude 9. dubna od 18 hodin Neviditelný národ. Prezidentka Tchaj-wanu v něm čelí hrozbě čínské agrese. „Dokumenty akcentují aktuální dění a taje blízkého i vzdáleného sousedství. Úvodní úterní debatu věnujeme problematice geopolitiky východní Asie na ose Tchaj-wan-Čína-Hongkong, v dalších dnech otevřeme pohledy na pracovní migraci, lokální politiku a oblast kryptoměn,“ řekla Hrabáčková.

Organizátoři do pardubického programu zařadili deset dokumentů, tři hrané snímky a k tomu dva krátké dokumentární filmy ve virtuální realitě: Texada a 21-22 Čína. Texada bývala průmyslovým centrem díky těžbě vápence, to je už minulostí. Autorky mluví s místními lidmi, ale pracují také se sekvencemi animací a ukazují na něm geologické plynutí času. Projekt 21–22 Čína nahlíží na zemi z ptačí perspektivy a odkrývá vzory a změny v krajině způsobené masovou industrializací a urbanizací.

Celý program festivalu naleznete >>> ZDE.

Dne 2.dubna ŘSD zahájilo plánovanou opravu čtyřpruhu na silnici I/37 v úseku mezi mimoúrovňovou křižovatkou Ohrazenice a mimoúrovňovou křižovatkou Palackého.
Další dopravní omezení pro Pardubice: Oprava čtyřpruhu na I/37 překvapila řidiče

V době od 9. do 28. dubna se v Klubu 29 uskuteční výstava fotografií Jiřího Pasze. Český novinář, fotograf, dokumentarista a humanitární pracovník se specializuje na lidská práva, pozitivní žurnalistiku, destigmatizaci duševních onemocnění a zvyšování povědomí o humanitárních a rozvojových problémech.

Výstava nazvaná Paradox rovnosti - Fotografická odysea představí snímky, které fotograf pořídil za 20 let, co cestuje po světě. Zvolené fotografie jsou černobílé, podle Pasze se víc hodí pro téma, které si vybral. Občas totiž barva ruší plánové sdělení. „Když chci představit příběhy lidí, černobílá fotka může být funkčnější,“ řekl Pasz.

Jaký byl jeden z nejstrašnějších zážitků novináře Jiřího Pasze? Více o jeho práci se dočtete v další části článku pro předplatitele Deník klubu.

Novinář vybral pro Pardubice snímky z Kambodži, Keni, Jordánska, Myanmaru, Haiti, Středoafrické republiky nebo Ugandy. V posledně jmenovaném státě se Pasz setkal s bývalými dětskými vojáky. Na jednom místě viděl kruté zlo i dobrotu a snahu o nápravu.

„Pro mě je to jeden z nejstrašnějších zážitků, děti páchaly hrozná zvěrstva. Na druhou stranu jsem tam potkal ugandského učitele, který pro dětské vojáky postavil malou vesnickou školu a učil je dělat cihly. Jeho projekt umožnil, že děti měly šanci se něco naučit a zároveň být prospěšné komunitě a zpátky se integrovat,“ řekl Pasz.

„Rovnost nemůže nastat, dokud se lidé rodí do jiných podmínek. Dostávají do života jiné vklady a jiné výzvy. A to je do značné míry omezuje," vysvětlil novinář. „Za největší úspěch lidstva považuji shodu na tom, co považujeme za lidská práva. Vyrovnat startovní čáry se ale ve spoustě zemí zdaleka nedaří naplnit,“ řekl novinář.

V pardubické aréně se rozhodne o nejlepším týmu v hospodském kvízu.
Kdo bude jako Doktor Vševěd? Rozhodne mistrovství v hospodském kvízu v aréně

V 21. století mají podle novináře lidé všechny znalosti a technologie, aby lidská práva měla nejvyšší hodnotu. Odmítají se ale dělit a nedaří se jim překonávat stereotypy a předsudky. „Nejsme schopni odstranit diskriminaci, to vede k tomu, že některé části světa jsou na tom výrazně hůř. Jak se může dítě z Mauritánie vyrovnat dítěti, které se narodí ve Švýcarsku a projde místním vzděláváním? Nemůže,“ řekl Pasz.

Výstavou by Pasz rád poukázal na to, že lidé jsou si v mnohém podobní všude na světě.

„Všichni chceme maximalizovat naše štěstí a minimalizovat naše utrpení. I na nejhorších místech na světě je naděje, radost a láska,“ podotkl Pasz. Fotografie doprovodí jeho texty, které lidem nabídnou zamyšlení. Snímky neukazují brutalitu či holé utrpení, Paszovy snímky mluví formou metafor a náznaků.

„Jeden z nejnebezpečnějších mýtů je individualismus a sobectví, které se týká planetárních zdrojů. Jako lidstvo jsme nepochopili, že žijeme na jedné planetě a musíme ji hýčkat, nacházíme se v pasti. Chci podporovat v lidech pocit, že jsme všichni na sobě závislí, koncept nezávislosti je nesmyslný,“ řekl Pasz.

Bývalý politik Pavel Křivka v Pardubicích na třídě Míru.
Pardubice šokoval politik v mikině s ruskými válečnými symboly. Šetří to policie

Například v Kongu jsou největší zásoby coltanu, cenná surovina se používá při výrobě mobilních telefonů, notebooků a herních konzolí. Matně černou rudu těží lidé ve strašlivých podmínkách, pracují tam dospělí i děti. „Zisk samozřejmě putuje do bohaté části světa,“ řekl fotograf.

Novinář a fotograf vystudoval humanitární pomoc a mezinárodní rozvoj. Specializuje se na lidská práva, destigmatizaci duševních onemocnění a zvyšování povědomí o humanitárních a rozvojových problémech. Jeho cílem je také pozitivní žurnalistika. „Poptávka po pozitivních zprávách roste. Média všude po světě vědí, že nemohou být jenom negativní. Snažím se co nejvíc neutrálně věci popsat, ukázat na problém i na pozitivní řešení, pokud tam je,“ řekl Pasz.