„Už jedou,“ křičí přes pardubickou třídu Míru v pátek krátce po deváté hodině ranní Marie Schillerová, pořadatelka Aviatické pouti. A má pravdu. Do Pernerovy ulice začíná ze Sukovy třídy najíždět nákladní automobil. Zepředu stejný jako všechny ostatní, avšak z návěsu mu trčí ocas letadla. „Budeme potřebovat nějaké pomocníky na montování křídel a vyndání trupu, to je to nejtěžší,“ hlásí jeden ze členů spolku Czech Spifire Clubu, který letadlo do Pardubic přivezl z Jihlavy.

Jako první jde z přívěsu dolů trup, dostat letadlo dolů se pokouší deset lidí. „Stát. A teď pomalu dolů,“ instruuje je předseda spolku Zdeněk Sadecký. Následně se vyndávají zbylé části, přidělat se jich musí zhruba třicet. „Montáž není žádná legrace, je to taková posilovna. Ráno musíme letadlo smontovat a večer zase rozmontovat,“ popisuje Sadecký.

Nejtěžší na montáži je připevnění křídel. Těžké kusy letadla drží několik lidí, zatímco Sadecký s kolegou se snaží nasadit křídlo do trupu. Jde o milimetry. „Konec křídla trochu zvednout, a pak zatlačit,“ dávají rozkazy technici. Až se konečně podaří dostat křídlo na místo. „Už to dosedlo, ale ještě to nepouštějte,“ informují. Nejdříve musí dotáhnout všechny šrouby. To se ovšem nedaří, někde je něco špatně, takže se musí celý proces opakovat. „Jedno křídlo se nám trochu seklo. Maketa je vytvořená podle tovární dokumentace, takže vše musí sedět na milimetry, jinak se to nepodaří a musí se to dělat třeba i nadvakrát,“ vysvětluje Sadecký. Druhé křídlo dosedá na první pokus, poté se přidělává vrtule a ocasní plochy. Po hodině těžké práce je hotovo.

Pod Kašparovým dohledem

U sochy letce Jana Kašpara stojí letoun po celý den, zájemci si mohou vyslechnout komentovanou prohlídku nebo se u letadla vyfotit. Večer zase lidé ze spolku vezmou do ruky nářadí a celý letoun rozmontují. „Díky tomu se ale dostaneme tam, kam se létající letadla nedostanou. Sem by létající Spitfire někdo asi těžko dal, protože když by měli rozdělávat skutečný stroj, tak to asi není reálné,“ hodnotí Sádecký a dodává, že maketu tak mohli vystavovat například na Hradčanském náměstí nebo na brněnském Špilberku. „Považujeme si toho, že můžeme být v Pardubicích přímo vedle sochy zakladatele československého letectví,“ dodává předseda spolku.

Není to přitom tak dávno, co pardubičtí zastupitelé uvažovali o tom, že by na třídě Míru vznikla ranvej. Když se před rekonstrukcí pěší zóny uvažovalo, jak vzdát hold slavnému letci Janu Kašparovi, stylizované vodorovné značení připomínající ranvej bylo jedním z návrhů.

Na konci třídy u Zelené brány měla být ranvej označena v souladu se symbolikou skutečných přistávacích drah iniciálami Jana Kašpara a rokem jeho letu z Pardubic do Prahy – JK 1910. 

„Originalita pomníku spočívá v tom, že celý bude viditelný pouze z výšky. Kdo ho bude chtít vidět, musí se dostat do výšky, například na ochoz Zelené brány. Právě tím, že sám musí vystoupat výš, než je běžné, vzdá Janu Kašparovi hold. Ranvej jako pomník v sobě obsahuje vše, co bylo pro Jana Kašpara typické: touhu mířit dál a výš, za obzory," popsal tehdy autor návrhu David Macháček.

Nakonec ale město vybralo sochu Jana Kašpara a na třídu Míru umístilo dráty pro trolejbusy. A tak se nyní Pardubáci musejí spokojit jen s maketou Spitfiru. Ta je však naprosto přesná, vyrobená je podle tovární dokumentace a má přesné rozměry i barvy. „Má také imatrikulaci 312. československé stíhací perutě, konkrétně je to v markingu Otty Smika, našeho nejúspěšnějšího pilota na Spitfirech,“ přibližuje Sadecký s tím, že jako spolek si kladou za úkol připomínat příběhy letců RAF. „Snažíme se, aby letci RAF nezapadli, aby zůstali ve veřejném prostoru, mluvilo se o nich a aby společnost nezapomněla, co vše udělali. Nebýt jich, kdo ví, jak by dopadla druhá světová válka, naše země tu třeba nemusela být. Není to jen o tom, že bojovali za ideály, ale skutečně v bitvě o Británii Angličanům velmi pomohli,“ připomíná předseda spolku.

Maketu letounu Supermarine Spitfire pořídil spolek za dva miliony korun. „Skutečných Spitfirů je po světě málo a jejich cena se pohybuje řádově ve stovkách milionech korun, tak jsme se rozhodli, že postavíme maketu,“ vysvětlil předseda spolku Czech Spifire Club Zdeněk Sadecký. Z venku je maketa již kompletní, ale stále se pracuje na vnitřní části, zejména na palubní desce a vybavení kokpitu. „Kabina by časem měla být vybavená originálními přístroji, budíky, ovladači, kniplem a tak dále. Některé části ale na trhu nejsou, takže se může stát, že nějaký budík budeme shánět deset let, než ho tam skutečně budeme moci dát,“ řekl Sadecký.