„Mám roztroušenou sklerózu, takže jsme nemohli mít vlastní dítě, proto jsme se rozhodli pro pěstounskou péči,“ vzpomíná Jadrná. Před 10 lety si pár vzal do péče dvouletého chlapečka, poté do rodiny přišly sestry ve věku osm a devět let a před dvěma měsíci pár začal pečovat o dalšího chlapce.

Na příchod do nové rodiny reagovalo každé z dětí jinak, začátky jsou podle pěstounů vždy krušné. „Bártík byl apatický, bylo to dvouleté dítě, které nic nemělo a až s námi začalo žít dětský život. Holky přišly z Klokánka jako sígři, byly obouchané a zvyklé si všechno vybojovat. Kristián nás viděl na půl hodiny a už brečel, že chce jet s námi. Po prvním víkendu mi sám začal říkat mami,“ popisuje sedmačtyřicetiletá žena z Břehů u Přelouče.

Těžká situace nastala zejména po příchodu dívek, které byly zpočátku nezvladatelné – den po příjezdu do rodiny rozmlátily kachličky v koupelně a odmítaly chodit do školy. „Když začaly trochu mluvit, dozvěděli jsme se, že byly v předešlé rodině týrané,“ vypráví Jadrná. Nyní dívky ve škole prospívají a jsou velmi úspěšné ve sportu.

Po určité době si děti zvykly a rodina žije v souznění, přesto čas od času přicházejí chvíle, kdy se u dětí projeví vlastnosti převzaté od biologických rodičů. „Děti mají genetickou stopu a nesou si ji s sebou, takže jsou vlastnosti, které se nedají odbourat ani sebelepší výchovou,“ říká pěstounka.

Není to zaměstnání

Starat se o nevlastní děti není mnohdy jednoduché, přesto Jadrná s Neumanem vytvořili fungující rodinu. „Řešíme spoustu problémů, ale daleko více máme s dětmi radostí,“ hlásí s úsměvem Jadrná.

Často se však setkávají s předsudky, kdy je lidé obviňují, že si děti vzali kvůli penězům. „Dělat to pro peníze se nedá. Není to zaměstnání, aby člověk odpoledne vypnul a měl klid. Je to služba na 25 hodin denně a osm dní v týdnu,“ říká s nadsázkou Neuman. Podle něj není pěstounství v Česku ještě dostatečně zakořeněné. „Pěstouni nemají dobrou pověst. Lidé mají pocit, že naše děti nejedí, nemyjí se nebo nesplachují,“ upozorňuje Jadrná na to, že s předsudky se setkávají také děti, a to například i ve škole ze strany učitelů.

Velkou přítěží jsou soudy, které pro rodinu bývají náročné nejen časově, ale především psychicky. Příkladem je situace, kdy se dcery rozhodly převzít příjmení po Neumanovi, protože vlastního otce neznají a s rodinou mají špatné vztahy. „Soudkyně jim řekla, že biologická rodina na ně má větší právo,“ uzavírá Jadrná.