Na stránkách Pardubického deníku se dnes opět setkáváte s připomenutím pohnutých dob nacistické okupace a roku 1942, kdy čeští parašutisté otřásli likvidací Reinharda Heidricha celou Třetí říší. Následoval teror, který v dějinách druhé světové války neměl obdoby. Příběh se dotýká i našeho kraje. V Pardubicích působili parašutisté výsadku Silver A a sídlila zde také služebna obávaného Gestapa.

Polovina června roku 1942 nebyla pro Pardubice a vůbec celý tehdejší Protektorát Čechy a Morava šťastnou dobou. Po více než dvoutýdenním běsnění a tápání ve slepé uličce se nacistům 16. června 1942 podařil průlom do sítě českého národního odboje. Nestalo se tak díky jejich skvělým vyšetřovacím metodám, ale musel se najít český zrádce, parašutista Karel Čurda, jenž nevydržel atmosféru teroru, kterou Němci nastolili vůči civilnímu obyvatelstvu a přihlásil se pražskému gestapu.

Čurda bohužel na své cestě po seskoku prošel také Pardubicemi, takže znal alespoň některé, bohužel ty hlavní, členy pardubické odbojové sítě, především manžele Krupkovy, jejichž bytem prošel.

Popravy zatčených

Čurdova zrada rozkryla pardubický odboj, a ve svých důsledcích vedla ve dnech 17. a 18. června 1942 k zatčení a posléze popravě velké části těch, kteří na Pardubicku pomáhali skupině Silver A. Nejprve byli 24. června na pardubickém Zámečku popraveni obyvatelé obce Ležáky a 2. července většina dalších odhalených spolupracovníků londýnských parašutistů z Pardubic a Pardubicka. Město bylo paralyzováno hrůzou.

Zatčení spolupracovníci paravýsadku Silver A strávili ve vězení pardubického gestapa dva týdny. Výslechy byly nepochybně o to tvrdší, že odboj (například na Veselce) se konal často přímo pod nosem nic netušících gestapáků. Zdánlivě elegantní a mnohdy možná i vzdělaní gestapáci odložili slupku slušného vychování a na svých obětech se vyřádili co hrdlo ráčilo.

Utrpení českých vlastenců ve vězení a utrpení dalších obětí nacistického režimu v káznicích a koncentračních táborech dokumentuje nesmírně ponurá skupina předmětů, které se dochovaly ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Konstatujme, že to jsou předměty unikátní, které jinde hned tak nemají. Jsou to všemožné obušky, biče a důtky, kterými vyslýchající při vyšetřování a dozorci v rámci věznění tloukli uvězněné vlastence. Nabídka tohoto „zboží" je skutečně velmi široká.

Úder obuškem

Obušky se vyráběly z nejroztodivnějších materiálů. Ty nejobyčejnější byly kusy kabelů, opatřené pro pohodlí majitele buď nějakou rukojetí nebo alespoň koženým řemínkem, aby mu při jeho „práci" nevypadly z ruky. Někteří z bijců používali dokonce zvířecí šlachy. Nepochybně měly tu výhodu, že se nedaly hned tak zlomit. Pardubické muzeum má také několik obušků, u nichž je na dřevěné rukojeti nálitek olova. Úder touto zbraní bez problémů roztříštil kost a mohl být i poslední v životě.

Biče a důtky

Druhou skupinu krvavého náčiní v rukou dozorců a vyšetřovatelů nacistického režimu představují biče a důtky. Skládají se z dřevěné, někdy dokonce amatérsky vyřezávané rukojeti a řemenů z kůže nebo provazu. Biče mají jeden provazec, důtky jich mají i víc než deset, tyto bývají většinou kožené. Sadističtější dozorci nebo vyšetřovatelé si nechali na konec kožených řemínků připevnit ještě kousky kovu. Ty dokázaly spolehlivě roztrhnout kůži člověka, který se nesměl bránit nebo byl dokonce spoutaný.

Konstatujme, že zdaleka ne všechny tyto nástroje byly výsledkem „lidové" tvořivosti dozorců nebo vyšetřovatelů. V muzejní sbírce existují důtky, které byly dokonce průmyslově vyráběné. Vyráběla je firma A. Behrliger ve staroslavném městě Coburgu, ale jistě i mnohé další, které své výrobky pro jistotu označily jen pro nás neidentifikovatelnými zkratkami.

Nemůžeme s určitostí říci, že všechny tyto nástroje pocházejí právě z pardubického gestapa, ale některé odtud pocházejí docela určitě. V souvislosti s aktuálním výročím velkého pardubického zatýkání a trýznění zdejších občanů z poloviny června 1942 je proto nanejvýš vhodné si připomenout i tyto předměty.

Jan Tetřev, VČM Pardubice