Smutný osud Františka Kvapila (43 let) a Milana Macháčka (27 let) skončil 12. srpna 1994. Tehdy vyjeli jako posádka cisterny k nahlášenému požáru rodinného domu v Lohenicích, ale na místo určení už jejich vůz nedojel. Osudnou se jim stala táhlá zatáčka na výjezdu z Rybitví na Lázně Bohdaneč, kde řidič ztratil vládu nad těžkou cisternou a vozidlo havarovalo. Směna A tehdy přišla právě o Františka Kvapila a Milana Macháčka.

Paradoxní je, že hasiči vyjížděli k nahlášenému požáru rodinného domu, ve skutečnosti ale hořela jen prkenná bouda, přístavek. Jenže to posádka nevěděla, spěchala zachraňovat životy.

Od smutné události uplynul už dlouhý čas, takže les u silnice povyrostl a z korun jeho stromů se teď ozývá hlasité štěbetání ptactva. Místo nehody, vzdálené jen několik metrů za tabulí označující konec obce Rybitví, nyní lemuje hustý travnatý pás, za kterým přibyla ještě cyklostezka. Ta zde tehdy nebyla. Stejně jako se od roku 1994 proměnila generace hasičů sloužících nyní u pardubické profesionální jednotky, se změnilo i okolí nehody.

Mobilní aplikace TikTok. Ilustrační foto.
Pardubická univerzita byla mezi školami na TikToku nejlepší, teď s ním končí

V trávníku mezi silnicí a cyklostezkou se ale stále nachází udržovaný pomníček, který připomíná tragickou událost z onoho letního dne. K čemu tehdy před 29 lety vlastně došlo? Téměř na konci dlouhé zatáčky se hasiči s těžko ovladatelnou cisternou vyhýbali překážce. Hustě pršelo, v silnici byly vyjeté koleje a vozidlo se v zatáčce rozkývalo. Řidič se snažil dostat auto pod kontrolu, otřel se o trolejbus, ale v té chvíli už zásahové vozidlo směřovalo do sloupu trolejového vedení.

„Cisterna při nárazu na sloup doslova vylezla a celý ho vyvrátila. Dva kolegové vypadli z vozidla a na místě zemřeli. Paradoxně to byli ti, co seděli na bezpečných sedadlech. Kolegové, co seděli uvnitř takzvaně na bidýlku, kde je nedrželo nic, zůstali v kabině. Těžce zranění, ale nehodu přežili," popsal později situaci na místě nehody velitel směny Pavel Červenka.

Na tragédii starou bezmála třicet let si dodnes vzpomíná jeden z obyvatel domů roztroušených v lesíku podél silnice. „Pamatuji si, že bylo po dešti a já jsem se právě vrátil z práce. Už jsem byl před domem a najednou jsem od silnice uslyšel strašnou ránu,“ ještě dnes se lekne Ladislav Tomášek, který dosud bydlí jen několik set metrů od dějiště tehdejší události.

„Popadl jsem kolo a spěchal po cestě zpátky. Na místě jsem pak viděl havarovanou cisternu i bezvládné tělo jednoho z hasičů ležící na silnici. To už se k nehodě vraceli vrátní z blízké firmy, kteří mezitím přivolali záchranku. Protože jsem byl na místě mezi prvními, pomáhal jsem pak ještě s odkláněním vozidel blížících se po silnici k místu nehody,“ dodává Tomášek.

Pardubické Senior taxi bude v klíčových časech posíleno.
Senior taxi v Pardubicích nestíhá. Město se zaměřilo na posílení klíčových časů

I Vítězslav Karlík, který v době tragické události sloužil u jednotky profesionálních hasičů v blízké Chrudimi, ve službě na vlastní kůži poznal, jak blízko může být smrt. „To jsme jednou vyjížděli k požáru křovin, do kterých přeskočil oheň při neopatrném vypalování trávy. Naše cisterna se tehdy také převrátila a skončila na boku v příkopu,“ vypráví muž, který byl 39 let u hasičů. Tehdy on i jeho kolegové z havárie vyvázli s různě závažnými zraněními. Karlík měl naraženou nohu. „Ani jsem nešel k lékaři a sloužil jsem bez přestávky dál,“ pousměje se.

Smutný osud Františka Kvapila a Milana Macháčka si každoročně připomíná i současná sestava jednotky pardubických profesionálních hasičů. „Hasiči z pardubické stanice uctili i vloni 12. srpna památku svých kolegů položením květiny u pamětní desky, která je dnes na místě nehody. Památku mrtvých kolegů uctíme i letos,“ připomíná Vendula Horáková, mluvčí Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje.