Tehdejší Havlova amnestie bývá dodnes často kritizována. Odpůrci tohoto kroku poukazují hlavně na skutečnost, že mnozí amnestovaní neměli kam jít, zaplnili nádražní budovy a údajně způsobili značný nárůst kriminality. Rozporuplnost celé události byla navíc umocněna i tím, že televize nabádala, abychom si propuštěné vězně brali do svých domovů a umožnili jim zařazení do společnosti…
K odlivu vězňů z nápravného zařízení došlo tenkrát také v Pardubicích, kde svůj život trávily za mřížemi především ženy.
„Dnes již bohužel nezjistíme, kolik vězňů bylo tehdy z naší věznice propuštěno. Tato událost byla před třiadvaceti lety a administrativa z této doby je již skartována," řekl Deníku současný mluvčí pardubické věznice Tomáš Kubín.
Ve vězení zůstalo jen padesát lidí…
Nám se z našich zdrojů podařilo zjistit pouze to, že ke konci roku 1989 bylo v pardubické věznici 612 odsouzených. K 1. lednu 1991 jich zde zůstalo již jen 50. Pochopitelně, že naprostá většina brány kriminálu opustila právě v souvislosti se zmíněnou amnestií, ale kolik jich bylo přesně, to je údajně již nedohledatelné.
Havlova amnestie
Mnoho ohlasů vzbudila rozsáhlá amnestie Václava Havla jako prezidenta Československa v roce 1990. Tehdy ještě nebylo třeba spolupodpisu. Propuštěno bylo 15 tisíc vězňů, 16 tisícům se trest zkrátil. Kritici Havlovi vyčítají, že tímto rozhodnutím výrazně zvýšil míru kriminality. Trestných činů spáchaných propuštěnými na základě této amnestie (tzv. amnestovanými) bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990. wikipedia.org
