Předchozí
1 z 3
Další

Karel Havlíček, Čestný občan města Pardubic

Karel HavlíčekKarel HavlíčekZdroj: Město Pardubice

Lékaře pardubické nemocnice netřeba dlouze představovat. Havlíčkobrodský rodák po promoci na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně roku 1964 nastoupil rovnou do nemocnice v Pardubicích jako sekundární lékař na chirurgické oddělení.    

Doktor Karel Havlíček od roku 1980 pracoval jako ordinář pro hrudní chirurgii a od roku 1990 vedl jako primář chirurgické oddělení v Pardubicích. V roce 2002 se stal přednostou nově ustanovené Chirurgické kliniky v Pardubicích a v této funkci pracoval až do roku 2009. Po celý svůj život se pardubický chirurg věnoval vědecké i pedagogické činnosti, napsal řadu skript a odborných prací a zcela ojedinělá byla podpora, kterou pan docent věnoval výchově mladých lékařů.

Pardubický lékař se stal členem vědeckých rad řady významných komisí a institucí včetně České lékařské komory, III. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Lékařské fakulty v Hradci Králové nebo Univerzity Pardubice.

Docent Havlíček získal během své kariéry též celou řadu významných ocenění a medailí. Stal se čestným členem České chirurgické společnosti, Slovenskej chirurgickej spoločnosti, Slovenskej lekárskej spoločnosti, Pediatricko- chirurgické společnosti a International College of Surgeons. Karel Havlíček obdržel Maydlovu medaili, medaili Kostlivého, Typovského medaili, Petřivalského cenu za zásluhy o rozvoj chirurgie, medaili primáře Bauera v Košicích, medaili Slovenské lékařské společnosti a Slovenské úrazové společnosti, medaili Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, medaili Univerzity Pardubice, pamětní medaili města Pardubice, a také medaili za zásluhy o Pardubický kraj. Docent Karel Havlíček obdržel v roce 2022 čestné ocenění Rytíř českého lékařského stavu.

Pan docent Havlíček je bez pochyby nejvýraznější osobností historie Pardubické nemocnice. Ještě v mladém věku na chirurgickém oddělení okresního typu v podstatě založil obor hrudní chirurgie. Následně posunul výrazně kupředu dětskou chirurgii. Podílel se na založení traumacentra a oddělení neurochirurgie v Pardubicích. Osobnost docenta Havlíčka tedy výrazně přesáhla regionální rozměr a jím vedené chirurgické oddělení v Pardubicích tak v roce 2002 dokonce získalo statut Chirurgické kliniky. 

Na chirurgickém oddělení a posléze klinice v Pardubicích strávil docent Karel Havlíček neuvěřitelných 56 let a zanechal svojí poctivou prací nesmazatelnou stopu nejen v Pardubicích, ale v celé české medicíně.

Vladimír Martinec, Čestný občan města Pardubic

Vladimír MartinecVladimír MartinecZdroj: Město Pardubice

Říct o Vladimíru Martincovi, že byl skvělým hokejistou, by byla samozřejmě pravda, zdaleka by to však nevyjádřilo, jak zářnou kariéru za sebou legendární útočník má a jak skvěle reprezentoval hokej a Pardubice i mimo hranice České republiky.

Vladimír Martinec začal hrát lední hokej ve své rodné Lomnici nad Popelkou a s pukem si během několika let počínal tak skvěle, že ještě před dosažením plnoletosti se probojoval do prvoligového týmu pardubické Tesly. Extraligový titul získal v roce 1973 a byl to vůbec první titul, který kdy pardubický klub získal.

Záhy po nástupu do Tesly si Vladimír Martinec díky výborným výkonům vysloužil pozvánku do juniorské a krátce nato seniorské hokejové reprezentace a v roce 1970 odjel na první ze svých jedenácti mistrovství světa. Zlatým mistrem světa se poprvé stal v roce 1972. Byla to jedna z první sportovních vendet za okupaci sovětským svazem z roku 1968. Zlato pak z mistrovství světa přivezl ještě dvakrát. S československou reprezentací pak jako útočník vyrazil třikrát na olympijské hry, stříbro přivezl v roce 1976 z olympiády v Innsbrucku.

Vladimír Martinec, jedním slovem legenda. Svým milovaným pardubickým klubem byl vyjma nejlepšího hráče století oceněn, i jako nejlepší trenér posledních sta let.
Paganini na ledě Martinec: V zápasech jsem těžil z hodin na rybníku v Lomnici

V roce 1981 skončil fenomenální hokejista Martinec v reprezentaci a posléze odešel hrát hokej do zahraničí. Řada nabídek přicházela z nejprestižnější soutěže světa; kanadsko-americké národní hokejové ligy. Avšak kvůli potřebě být blízko rodině nakonec vyhrál západoněmecký Kaufbeuren (kaubojrn), do kterého Vladimír Martinec odešel hrát společně s Bohuslavem Šťastným.

Po návratu do Čech se Vladimír Martinec stal trenérem. Jen málo trenérů dokáže vyrovnat při trenérské cestě úspěchy z hráčské kariéry. Vladimíru Martincovi se to však povedlo. Jako asistent trenéra Hlinky vyhrál olympijský turnaj století v Naganu, přivezl tři zlaté medaile z mistrovství světa a zároveň byl u extraligového titulu hokejových Pardubic.

V roce 2008 byl Vladimír Martinec uveden do Síně slávy českého hokeje, je členem Klubu hokejových střelců a v roce 2001 se stal také členem síně slávy Mezinárodní federace ledního hokeje. Je držitelem ocenění Zlatá hokejka za roky 1973, 1975, 1976 a 1979. V anketě o nejlepšího českého hokejistu 20. století skončil na 4. místě.

Vladimír Martinec vede také aktivní společenský život. Byl zvolen do zastupitelstva města Pardubic a zároveň se stal městským radním. Vladimír Martinec stále aktivně sleduje své milované hokejové Dynamo. Jeho přáním je, aby se mezi lidi vrátila ohleduplnost a slušnost.

Miroslav Petráň, Medaile města Pardubic

Miroslav PetráňMiroslav PetráňZdroj: Město Pardubice

Pardubickému rodákovi Miroslavu Petráňovi byla do vínku po předcích dána psychická síla, pracovitost, odhodlanost a smysl pro pravdu. Potřeba znát pravdu a bojovat za ni v něm rostla od útlého dětství. Po nástupu do školy vstoupil jako ostatní děti do pionýrské organizace. Z četných dialogů s angažovanými straníky – pionýrskými vedoucími pravidelně odcházel osočen ze lži. Jeho odpor k režimu narůstal.

Miroslav Petráň se netají tím, že nenáviděl komunistický režim zejména pak kvůli perzekuci jeho kamarádů. Často vzpomíná na své přátele, jejichž rodiče byli u komunistů špatně zapsaní, a oni tak nemohli studovat. Zásadními milníky v životě, které mladého studenta Petráně v jeho postoji utvrzovaly, pak byla okupace vojsky zemí Varšavské smlouvy, upálení se Jana Palacha a Jana Zajíce a další zpřísňování a nesvoboda.

Po maturitě se Miroslav Petráň rozhodl jít ve šlépějích svého otce a vystudoval v Praze architekturu. Po studiích se vrátil do Pardubic, oženil se a radoval z narození dvou dcer. Velkým Petráňovým vzorem nejen v profesním oboru byl dozajista jeho otec Miroslav, který se však vinou režimu nemohl architektuře plně věnovat a který nalezl uplatnění v ekonomické sféře.

Zásadní životní vzpomínkou jsou pro Miroslava Petráně revoluční měsíce roku 1989. Manželka Alena učila na gymnáziu Jolanu Voldánovou a Věru Krincvajovou, které u Petráňových doma zvonily poté, co v revolučních listopadových dnech ve strachu odjely z Prahy. Petráň se tak poprvé dozvěděl o pražských demonstracích, podepsal protestní dopis a odeslal tehdejšímu předsedovi vlády. Hned v pondělí 20. listopadu 1989 odešel do divadla za přáteli, kde k lidem z balkónu promlouval herec Vladimír Čech, jedna z hlavních postav revoluce v Pardubicích. U divadla se poté občané Pardubic scházeli pravidelně. Miroslav Petráň se nedlouho poté přidal ke vznikajícímu Občanskému fóru a dá se říct, že tím začala jeho politická kariéra. V komunální politice působil dalších pětadvacet let. Krátce byl také poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Velkou láskou architekta Petráně jsou koně a s Pardubicemi úzce spjaté koňské dostihy. V roce 1989 se jako městský zastupitel zasloužil o to, že se pardubické dostihové závodiště dostalo zpátky do rukou města. Pan Miroslav Petráň byl také předsedou představenstva Dostihového spolku a po letech úpadku dokázal opět zvýšit prestiž slavného dostihu, Velké pardubické steeplechase, za hranicemi naší republiky.

Architekt Miroslav Petráň zanechal v Pardubicích nesmazatelnou stopu. Díky své vstřícné povaze a otevřenosti si udělal přátele po celém světě. Rád se věnuje svému povolání projektanta, cestování a čtyřem vnoučatům.