Kauza kolem soukromého Domu pro seniory ve Smilově ulici v Pardubicích pokračuje.
Objevila se obvinění, že v penzionu nemají klienti dostatek jídla, chybí jim rehabilitační péče a vedení po nich požaduje platby nad částky stanovené zákonem. To však personál i ředitel soukromého penzionu pro seniory Zdeněk Stránský popírají.

Kdo má hlad, jídlo dostane

„Každý dostává tolik jídla, kolik chce. Samozřejmě ti zdravější, silnější nebo mužští jedí víc. Pokud někdo přijde, že má hlad, jídlo dostane,“ uvedla zdravotní sestra penzionu Natálie Valášková.

„Rehabilitačního doktora sháníme, s tím je teď skutečně problém. Přesto jim tato služba nechybí. Klientům se stále věnujeme, chodíme s nimi, masírujeme je, mají chodítka, aby se mohli pohybovat. Pokud je potřeba, docházejí rehabilitační sestry,“ řekla Natálie Valášková. „Dochází sem také ergoterapeutka, která se jim věnuje, chová se k nim lidsky, vymýšlí ruční práce a podobně,“ pokračovala Valášková.

Drobné stížnosti ředitel přiznává. „Závažné stížnosti od pacientů a ani rodin nemáme. Objevily se drobné stížnosti na pozdě podávané snídaně či nízké chodníčky. Ale to je vše,“ prohlásil Zdeněk Stránský, jednatel společnosti Partus, která soukromý penzion pro seniory ve Smilově ulici provozuje.

„Do penzionu dochází masérka, pedikérka i kadeřnice a sociální pracovnice. Také ergoterapeutka, ta je teď ale nemocná. Fyzioterapeuta hledáme, ale sehnat jej je opravdu velký problém,“ přiznal Zdeněk Stránský.

I obvinění, že klienti dostávají maximálně tři hygienické pleny na den, je podle slov zaměstnanců penzionu nesmyslné. „Nepočítáme, kolik plen dostanou. Pokud je mají mokré, je jasné, že se vymění. Kdyby tomu tak nebylo, měli by proleženiny, a to tady není,“ sdělila zdravotní sestra Natálie Valášková.

„Je nesmysl, že by pacienti zůstávali v mokrých či špinavých plenách. Limit plen je sice stanoven vyhláškou, to jest tři na den, ale tak to samozřejmě není. Když je potřeba, vymění se,“ popřel obvinění Stránský.

Kdyby byl problém, dali by je jinam

„Než jsem nastoupila do tohoto domu pro seniory, prošla jsem několika dalšími zařízení a žádné problémy jsem tady neshledala,“ konstatovala staniční sestra Marta Lochmanová. „Pokud by to tady bylo skutečně tak špatné, ty rodiny by si je vzaly domů, daly by je někam jinam, ale to se neděje,“ vysvětlila Marta Lochmanová.

S nedostatečnou péčí nesouhlasí ani dcera jedné z klientek penzionu. „Sama jsem pracovala osmnáct let mezi starými lidmi a vím, jak to v takových zařízeních chodí. O maminku, která leží a nechodí, nemám možnost se postarat. Tady je o ni dobře postaráno a nestalo se mi, že by například měla hlad nebo čpěla močí,“ pravila Naděžda Secká, dcera jedné z klientek.

Za penzion pro seniory jsem vděčná

„Za takováto zařízení jsem vděčná a měla by se spíš podporovat. Z mého pohledu je hrozné, že jsem se osmnáct let starala o cizí lidi a o svou matku se postarat nemohu,“ řekla Naděžda Secká.

„Maminka je tu od února. Vychází nám vstříc. Samotné prostředí je domácí, neleží jich na pokoji pět a mají klid. Doufám, že to všechno dobře dopadne,“ podotkla Secká.

„Klientům a jejich rodinám vycházíme vstříc. Není omezen počet návštěv a navíc sem mohou chodit od rána. Právě bezprostřední kontakt je pro klienty největší výhodou. A hlavně je pro ně opravdu důležitý,“ upozornil ředitel zařízení Zdeněk Stránský.

A jak je to s platbami za služby? Požaduje penzion skutečně přemrštěné částky?
„Často přijímáme klienty, kteří ještě ani nemají přiznaný příspěvek na péči, nemají důchod a my péči financujeme, než je to vyřízené. Když se takových klientů nahromadí třeba dvacet najednou, je to problém,“ dodal Stránský.

„Například jsme tu měli klienta, který v červnu zemřel, byl tady šest měsíců, ale my ještě nedostali ani korunu. Snažíme se domluvit s rodinnými příslušníky na financování, než bude příspěvek přiznán, aby to pro nás bylo finančně únosné,“ uzavřel Stránský.

Monika Suchá