Už jsem to asi někde napsala, ale ještě to zopakuji: nesnáším obalování, ať už jde o růžičky květáku, cuketu anebo zmíněné houby. Otravuje mě to, vyzkoušela jsem klasiku tří talířů i inovaci v podobě hrkání krabičkami nebo šustění pytlíkem. Nic platné, vždycky stojím u kuchyňské desky a zuřím.

A tak jsem si při pohledu na košík pravých hřibů vzpomněla na už zapomenutý recept, jehož název je mi sympatický – hřiby líného houbaře. To vám je taková dobrota, že se až protáčejí panenky blahem! Jdeme na to:

Romčina úsporná kuchařkaZdroj: DeníkPodle receptu bych měla použít jen klobouky, ale jelikož jsem byla extrémně líná, ale i zvědavá, naskládala jsem je do mé oblíbené remosky celé i s nohou. Nádobu jsem vymastila máslem, ale může být i sádlo nebo olej. Sůl, pepř, kmín, to je jasné, přidala jsem i čerstvý tymián ze zahrádky, ale stačí nějaká provensálská směs. Když není, tak se nic tak strašného nestane, ale co si budeme říkat, bylinky krásně voní, to je neoddiskutovatelné.

Po asi deseti minutách pečení jsem rozmíchala čerstvou vysokoprocentní smetanu se lžící hořčice, použila jsem dijonskou, a směs nalila na houby. Někdo přidává i lžíci hladké mouky, ale nechtěla jsem mít místo sósu kaši, tak jsem se na to jako správný líný kuchař vykašlala. No, a potom jsem si počkala, až hřiby v tom smetanovém voňavém sosíku zezlátnou.

Jako příloha je nejlepší bagetka, kterou si hezky do talíře namáčíme. Hříbky jsou upečené takzvaně na skus, krásně šťavnaté a hořčice se šlehačkou jim dává říz.

Zkuste, napište. Děkuji za vaše ohlasy na smažené nesmažené kuřecí řízky, potěšily mne. Minule jsem slíbila domácí uzené maso bez udírny, ale houbařské žně mě přesvědčily, že mám změnit plány. Tak příště už si to maso dáme, ruku na to.