„Podobnou akci pro naše zákazníky připravujeme pravidelně již několik let,“ říká Libor Kytýr, tiskový mluvčí společnosti. „V některých prodejnách jsme v minulosti měli dokonce více zákazníků, než před Vánoci,“ uzavírá Kytýr.

S úderem dvaadvacáté hodiny spadly pásky kolem ohrazeného prostoru uvnitř obchodního domu a dav lidí, který se už notnou dobu tísnil za zábranami, se jako voda provalil dovnitř. Scény, které občas vidíme coby kuriozitu v televizním zpravodajství, třeba z Japonska, se už pomalu stěhují i do našich krajů. Lidé, kteří jako první běží k regálům sebrat sadu zahradních světel a gril. Náruče plné neuvěřitelně levných vánočních čokoládových kolekcí a pleťových krémů. Za nimi zůstávají opuštěné nákupní košíky, které jim brání v pohybu.

No nekupte to, když je to tak levný

„Stejně si myslím, že většina z těch věcí není ani tak zlevněná, ale už jen proto, že člověk uvidí nápis ,sleva´ po tom zboží sáhne, aniž by ho vlastně potřeboval,“ řekl jeden z nakupujících. Důvod proč přišel? „Zvědavost. Třeba se mi tady něco zalíbí,“ dodává.

„Je to hrozný! Vůbec s tím nejsem spokojená!,“ vykřikuje jedna důchodkyně, ačkoliv směrem k pokladně tlačí bohatě naplněný nákupní košík.

Lidská tlačenice ale neztrácí na slušnosti. Lidé se sice mačkají, ale když už dojde k nechtěnému kontaktu ozve se slůvko „promiňte“, ačkoliv slyšet lze i ruštinu, polštinu ale i asijské jazyky.

Někteří lidé si v tlačenici drží své peněženky v rukou. „Bojím se kapsářů. Tady by člověk mohl přijít o věci raz dva,“ vysvětluje jedna starší paní.

Sejdeme se u rohlíků

Nákupní košíky, které většinou stojí vokruhu kolem ,slevové zóny´se po chvíli začínají plnit zbožím. Převažují prací prášky, dětské pleny a potraviny, zejména zlevněná vína a hlavně čokolády. Blíží se půlnoc. „Mami? Mami slyšíš mě. Mám ty krémy a jdu zpátky ke košíku, kde jsi? Nevidím tě, víš co? Sejdeme se u rohlíků,“ telefonuje své matce dcera snáručí zboží. Podobně jako ona se i ostatní rodiny, často spomocí mobilních telefonů, spojují a snakoupeným zbožím míří kpokladnám.