Stejní lidé zde čáry, které mezi obyvateli vzbudily v uplynulých dnech zvědavost, také namalovali. „Je to komické. Tři dny jsme to malovali a teď jsme za šašky, protože je zase smýváme,“ komentuje devatenáctiletá Dorota Václavíková, když drhne žlutou zámkovou dlažbu.

Pruhy se měly nakonec spojit v kruh, ten měl být součástí uměleckého festivalu Prázdno x Naplnění. „Kruh měl být symbolickou kresbou, která by propojila areál bývalé Prokopky, centrum města a galerii na Příhrádku. Měl nabádat k přemýšlení nad tím, kdy, jak a proč zažíváme pocit prázdnoty v městském prostoru, a vyzývat ke zvýšené pozornosti, zbystření smyslů, otevření se zkoumání nových myšlenkových i fyzických cest,“ popisuje Šárka Zahálková, kurátorka z Galerie města Pardubic (Gampa), která za projektem stojí.

První čáry se začaly v centru krajského města objevovat v pondělí, skupina lidí v čele s autorem Martinem Vongrejem je kreslila a vyměřovala až do středečního oběda. „Pak přišel rozkaz, že to zase musíme smýt, od té doby to čistíme,“ říká studentka umělecké školy Václavíková. Lidé z okolních domů přicházejí a nabízejí vodu.

Rozkaz, aby byla malba smazána, přišel z odboru dopravy, podle něhož umělci nedodrželi podmínky, které byly stanovené v povolení. Pruhy nesměly být širší než deset centimetrů a nesměly zasahovat do vodorovného dopravního značení. „Organizátoři tyto podmínky nedodrželi, a proto byli ve středu odborem dopravy magistrátu vyzváni k okamžitému odstranění kreseb,“ informuje mluvčí magistrátu Radim Jelínek.

A tak zatímco se trojice dře na přímém slunci, s trochou vody začíná tlustá bílá čára mizet a zůstává po ní jen světlý flek. „Lidé jsou zvědaví, baví je to, maximálně nám někdo řekne, že jsme blázni, a jde pryč. Kritizuje se to jen ve virtuálním prostoru,“ uvádí Jakub Slováček, zatímco nakládá košťata do vozíku na kole a chystá se přemístit na protější chodník, kde malba pokračuje. „Negativních reakcí je jen pár, ale bohužel jsou většinou hlasitější a dokáží znít déle,“ konstatuje Zahálková.

Na chodníku se zastavují lidé a zajímají se. „Pozoroval jsem vás, jak to malujete, a přemýšlel jsem, co má čára znamenat,“ komentuje postarší pán. Někteří chodci jsou zvědaví, co čáry znamenají, jiní to už vědí a ptají se, proč se tak rychle ničí. Další se dotazují, jestli mohou přes čáru přejít

„Proč to zase mažete?“ zajímá se paní, která kolem prochází společně s dcerou. „Četla jsem o tom, je to škoda, vždyť je to naprosto neškodné. Ale lidé jsou různí, s tím nic nenaděláme,“ odpovídá kolemjdoucí, když se dozví o stížnostech, že jsou bílé čáry na komunikacích nebezpečné.

Příběhů si od středy mladí umělci vyslechli několik, setkávají se ale prý zejména s pozitivními nebo neutrálními reakcemi. „Jedna paní nám povídala, že si to chtěla projít celé dokola, protože jí zajímalo, kudy kruh vede. Další pán zase říkal, že ostatním vykládá, že to je přistávací plocha pro marťany,“ vypráví se smíchem Slováček. V centru Pardubic už zbývá jen několik čar, do dalšího dne nejspíše zmizí úplně. Podle autora ale kruh splnil i tak svůj účel. „Jsem přesvědčený, že idea kruhu tu zůstane, to se vymazat nedá. Jestli existuje, nebo neexistuje, je teď úplně jedno,“ uzavírá slovenský umělec Vongrej.