Že se Tomáš Dvořák před časem ocitl v uniformě pískové barvy při slavnostním nástupu na Pernštýnském náměstí, kde se kontingent oficiálně rozloučil před svým odjezdem, není zase až takové překvapení. Předtím, než se stal asistentem senátorky za Pardubicko, již v armádě působil. „V roce 1977 jsme nastoupil na střední vojenskou školu v Nitře. Tehdy my bylo patnáct šestnáct let,“ říká dnešní šestačtyřicátník. Po škole sloužil osm let u samostatného průzkumného praporu ve Vimperku „Tehdy elita,“ směje se Tomáš Dvořák, kterému ještě před listopadovou revolucí skončil závazek a vojenské sukno odložil. „Pak jsem se souhrou určitých okolností ocitl po boku paní senátorky Moserové, kde jsem jí dělal osm let asistenta. Od prvopočátku, kdy byla zvolena první místopředsedkyní tehdy prvního Senátu České republiky, až do samého konce.“ Potom, co senátorka zemřela, byl Tomáš Dvořák nějaký čas bez práce. Pak si řekl, že by se mohl zkusit vrátit zpátky do náruče armády.

„Ševče, drž se svého kopyta. Samozřejmě peníze jsou také určitě motivací,“ přiznává svůj návrat do uniformy. Ten ale nebyl tak jednoduchý. Musel absolvovat výběrové řízení, kde prošel psychickými, zdravotními a tělesnými testy. Posledně jmenovaný přitom nebyl žádnou selankou. „Pro mne samozřejmě byly nejtěžší tělesné testy. Musel jsem je opakovat. Celá příprava trvala půl roku, dokonce jsme si platil svého osobního trenéra. Měl jsem sto šestnáct kilo a z nich jsem se dostal na devadesát čtyři. Čtyřikrát týdně jsem chodil do posilovny a cíleně jsem se připravoval na znovuvstoupení do armády, abych se opět stal profesionálním vojákem,“ říká Tomáš Dvořák a neskrývá, že v jeho případě byly motivací hlavně peníze.
„Já se vrátím v pořádku a s sebou přivezu všechny ostatní kamarády taky v pořádku,“ říká odhodlaně coby řidič obrněného vozidla a strážný k riskantnímu pobytu na vyhrocené irácké půdě, který stovku mužů a žen čeká. Podle něj stejně uvažují i ostatní vojáci a přes vtípky černého humoru si nikdo vážně nepřipouští, že by jednotku zasáhly nějaké ztráty na životech či zdraví.