Budíka jsem si nastavil zbytečně brzy, jak jsem posléze zjistil. Pardubice se probudily do klidného dne, připomínajícího spíše sobotu než avizovaný dopravní kolaps.

Cesta po staré státovce na Prahu je plynulejší než kdy jindy. A navíc nehrozí spadlé závory na železničních přejezdech. Dokonce i průjezd Prahou na Žižkov, kde nechávám auto, se mi zdá volnější než v jiných dnech. Zrušeny byly i původně ohlášené blokády hlavních ulic.

Blahem se pak rozplývám, když míjím několik tramvají. Tak přece! Hurá a „šalinou“ se dostávám do centra. „Devítka“ jezdí snad každých pět minut.
Pražáci navíc stávku porazili na kolech. Takovou koncentraci cyklistů znám snad jen z Hradce Králové.

„Chtělo by to takových stávek víc,“ pochvaluje si jeden novinářský kolega, který mířil do sněmovny. „Tramvaj i autobus byly poloprázdné, na nábřeží nebyly obvyklé kolony aut,“ pochvaloval si.

Ani já si nestěžuju. Cesta z Pardubic na pražskou Malou Stranu mi trvala pouhé dvě a čtvrt hodiny. V pondělí, kdy je provoz nejhustší, to autem a MHD tak rychle nestíhám.

I Východočeši se na stávku uměli připravit. A skoro by se chtělo říct, zařídit se navzdory protestujícím železničářům. Třeba odjet na chalupy. Jakoby se stávkou nechtěli mít nic společného.

Poloprázdné nakonec byly i spoje náhradní autobusové dopravy, kterou na nejvytíženějších východočeských tratích zajistily České dráhy.
„Vzal jsem si dovolenou na čtvrtek a pátek a udělal si prodloužený víkend,“ řekl Jiří Bednář z Hradce Králové.