První akcí byla účast na likvidaci požáru v nedalekých Živanicích na konci listopadu 1905. Tehdy začal hořet dům pana Lejhance a oheň se rozšířil na sedm stavení.

Hasiči bojovali nejen proti ohni, ale také proti vodě. Na konci prosince roku 1924 došlo k rychlému oteplování a 1. ledna 1925 postihla Přelovice povodeň. Dobytek stál po kolena ve vodě. Z čp. 20 museli hasiči zachránit všechen dobytek pomocí pontonů. V létě se povodeň opakovala. Do rybníka Trhoňka nateklo tolik vody, že

se protrhla jeho hráz. Voda se hnala do rybníka Rozhrny a jeho hráz také hrozila protrhnutím. Na loukách pod obcí Neratov bylo tolik vody, že zatopila velký kus silnice, naplnila Opatovický kanál a rozlila se do širého okolí. To vše lze vyčíst z pamětní knihy založené v roce 1919, ta poměrně detailně mapuje práci hasičů do roku 1934. V následující pamětní knize již nejsou zmínky o hasičích tak časté a podrobné.

Legendární rok 1954

Ale určitě stojí za to připomenout sportovní úspěchy, kterých dosáhli přelovičtí hasiči roku 1954. K 50. výročí založení sboru byla tehdy místní jednotkou brigádnicky vybudována závodní dráha se cvičištěm, kde se toho roku uskutečnilo okrskové kolo požárních závodů. „Díky tvrdému a obětavému tréninku obsadilo přelovické družstvo 1. místo a postoupilo do okresního kola ve Svojšicích, kde se stalo absolutním vítězem okresu. Za odměnu obdržel sbor deset vycházkových stejnokrojů. Postoupili na krajské kolo konané 11. 7. 1954 v Pardubicích a stali se absolutními vítězi kraje. Za toto mimořádné umístění dostali požární stříkačku PS 16 s příslušenstvím v ceně 50 000 Kčs. Pamětní kniha uvádí, že za tyto peníze bylo možno koupit dvě nová auta Škoda 440 nebo deset dojnic nebo též 500 párů bot,“ přiblížil současný starosta SDH Přelovice Radek Pavelka, který historii sboru zmapoval. Své vítězné tažení tehdy ukončili přelovičtí hasiči na celorepublikové soutěži na Strahově, kde vybojovali 4. místo.

Pardubický deník děkuje panu Radku Pavelkovi za informace o historii sboru, bez kterých by tato stránka nevznikla.

Z historie Horního Jelení.
Jak jsme žili: Horní Jelení (2.)