Čtenářům bych rád tímto nabídl jeden z osobních zážitků, který je, alespoň pro mě, důkazem, že zrovna tenhle festival dokáže sjednotit zcela odlišné lidi a kultury více, než by si kdo troufal vůbec odhadnout. Mezi jeden z nejveselejších zážitků, které se mi za celý festival přihodily, určitě řadím rozlučku s americkou výpravou ze státu Iowa z města Cedar Rapids.

Tahle malá a nenuceně přátelská partička veselých lidí mně i jejich průvodcům za tu krátkou dobu úžasně přirostla k srdci. Jeden večer při diskuzi o nejrůznějších odlišnostech našich zemí a způsobů života došlo i na diskuzi o kuchyni. Začalo to obyčejným popisem rybízu a skončilo u vysvětlování toho, co vlastně je česká svíčková omáčka. A v této fázi diskuze došlo na mé prohlášení: „Než vám to vysvětlím, tak to bude lepší, když to ochutnáte."

A tak se stalo. Naštěstí moje drahá maminka měla pro tento můj závazek vůči americké výpravě velké pochopení a na nedělní večer mi zmíněnou delikatesu připravila a společná rozlučková večeře na univerzitních kolejích mohla začít. Na zkoumavý výraz dirigenta tohoto souboru, Raymonda Salucky, když poprvé lžící nabíral omáčku obohacenou o zavařený rybíz, asi nezapomenu nikdy. Zvláště pak na to, jak rychle jej vystřídal  rozzářený spokojený úsměv následovaný chvalozpěvy na domácí kuchyni, po kterých se do jídla doslova s nadšením vrhla celá americká výprava. Vypadá to, že budeme muset do Iowy poslat recept…