Jako by se díval skrz mě, vypráví maminka vážně nemocného chlapce

Mamince z Pardubicka se po bezproblémovém těhotenství a porodu narodil krásný chlapec, který navíc vypadal úplně stejně jako jeho starší bráška. „Náš syn se narodil v říjnu 2016 a nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco v nepořádku,“ svěřuje se Andrea. Malý záchvěv úzkosti pocítila, když jí sestra přinesla novorozeně poprvé na pokoj. Tehdy si všimla, že má děťátko jednu nožičku vtočenou chodidlem dovnitř. „Protože jsem se s tím ale setkala i u kamarádčiny dcery, nebyla jsem zas až tak zoufalá. Kamarádka mi o tom dost vyprávěla,“ pokračuje maminka. Pro jistotu ale ještě v porodnici domluvila pro svého syna rehabilitace. S Mikuláškem je navštívila ihned po propuštění a dostala instrukce, jak s miminkem cvičit a nožičku mu masírovat. Vše poctivě dodržovala. „Říkala jsem si, že to nic nebude a bez problému to zvládneme. Bohužel jsem se mýlila,“ vypráví maminka.

„Začala jsem si všímat, že Mikuláš na mě nereaguje. Když jsem na něho mluvila, jako by koukal skrze mě a vůbec nevnímal můj hlas, hračky ho nezajímaly a v poloze na bříšku to bylo utrpení,“ vzpomíná žena. Všichni ji nejdříve ujišťovali, že je v šestinedělí přecitlivělá a něco si namlouvá. Bohužel jí při nejbližší návštěvě pediatrie dětská lékařka dala za pravdu. Miminko v pořádku rozhodně nebylo. Rozjel se kolotoč vyšetření na neurologii, jejíž primářka rodinu objednala do specializované nemocnice. „Poté nám dala zprávu do ruky a mezi řečí nám oznámila, že Mikuláš bude ležák, víc nám k vyšetření neřekla. Po odchodu z ordinace jsme se s manželem rozbrečeli a jen jsme přemýšleli, co bude dál,“ pokračuje.

Pusťte ji na svobodu, prosil muž, kterého pobodala partnerka. Chtějí spolu žít

V nemocnici byla chlapci stanovena diagnóza Dětská mozková obrna, to ale nebylo vše. Rodiče na svém synovi navíc začali pozorovat zvláštní záškuby. „Začaly být čím dál častější a v září 2017 Mikuláš dostal první záchvat. Po večerním koupání zůstal zahleděný a začal jakoby šednout, manžel zavolal záchranku a Mikyho odvezli do nemocnice,“ líčí matka. Přišla další diagnóza – epilepsie. Lékařka se vyděsila, jak je možné, že chlapec nebere léky už dávno. Vloni se navíc zjistilo, že chlapec má také zrakovou vadu.

To vše znamená, že rodiče se svým synem musí neustále cvičit, chodit na fyzioterapie, jezdit na ozdravné pobyty a dávat mu daleko více péče, než vyžadují jiné děti. „Nyní, ve věku čtyř let, se dokáže sám posadit, pohybovat se lezením po čtyřech, případně ve vzpřímeném kleku. Má velikou chuť chodit, ale bohužel mu to příliš nejde,“ popisují rodiče a společný boj nevzdávají. Věří, že se chlapec bude i nadále vyvíjet, a to nejen v oblasti hrubé a jemné motoriky, ale i například v oblasti vývoje řeči. „Věříme, že se to jednou povede, Miky nám půjde sám naproti a řekne ‚Ahoj mami, ahoj tati, ahoj brácho!‘“ nepřestávají věřit.

K léčbě malého chlapce je ale potřeba nespočet zdravotních pomůcek, které rodina potřebuje mít neustále při sobě. „Všechny tyto věci jsou velmi objemné, a tak musíme pořídit větší automobil. Zažádali jsme o příspěvek na pořízení motorového vozidla, který nám byl schválen, není ale bohužel dostačující,“ dodává Andrea. Proto se rodiče obrátili na Patrona Dětí, charitativní projekt Nadace Sirius, která jim pomáhá prostřednictvím veřejné sbírky finance potřebné na pořízení vhodného auta získat.

Přispět může kdokoli zde: https://patrondeti.cz/pribeh/prostornejsi-auto-na-mikulaskovy-zdravotni-pomucky