„Ve sdělovacích prostředcích se rozvinula diskuse o návrhu útvaru hlavního architekta města Pardubic na přemístění pomníku Osvobození z Tyršových sadů na jiné důstojnější místo. O návrhu veřejnost hlasuje ve dvou elektronických anketách (web magistrátu a Deníku).

Kam s ním?

Původně technická otázka se nyní začala v novinách měnit v rádoby odbornou polemiku o opodstatněnosti odhalení pomníku v roce 1957.
Hledání důstojnějšího místa pro pomník se kuriózně začalo dostávat do polohy „kam s ním“. Jako historikové působící v Pardubicích cítíme profesní i občanskou povinnost se k věci vyjádřit.

Představitelé německé okupační správy protektorátu Čechy a Morava předali správu města Pardubice představitelům revolučního národního výboru vskutku bez zásahu ozbrojené moci sovětské armády 8. 5. 1945. Ta vstoupila do Pardubic až 10. 5. 1945. Nade všechnu pochybnost je ale také skutečnost, že odchod (respektive útěk) německých okupantů z Pardubic, kteří revolučnímu národnímu výboru předali správu města, vyvolal postup sovětské armády od východu a tužbou okupantů bylo včas uniknout, nedostat se rukou Rusů, když už do zajetí, tak Američanům.

Sovětské jednotky v posledních dnech (hodinách) války do Pardubic, kde již bylo relativně klid, logicky nespěchaly a soustředily se na místa, kde izolované německé jednotky kladly poslední zoufalý odpor.

Je pochybné uvažovat o tom, zda ta či ona obec nebo město bylo vskutku osvobozeno válečným aktem nebo k osvobození došlo „via facti“ v návaznosti na pohybu armád.

Faktem zůstane, že východní Čechy a tím i Pardubice vděčí za osvobození vojenským operacím sovětské armády, stejně jako západní část země osvobodily jednotky americké armády.

Je příznačné, že na dochovaných fotografiích občanů Pardubic, nadšeně vítajících v květnových dnech 1945 „osvoboditele“, vlají ruské, americké a anglické vlajky.

Nikomu to nevadilo, bylo to samozřejmé. Osvobození od hrůzného hitlerovského režimu se zde vnímalo za nepopíratelné dílo sovětské armády, nedílné součásti Spojenců: přispění několika odvážných místních vlastenců nikdo nepopíral.

V Pardubicích měl konec války = osvobození emotivní podtext v souvislosti se silnými prožitky například z doby heydrichiády (popraviště gestapa na Zámečku), tři nálety angloamerického letectva na město v roce 1944; v prvních měsících roku 1945 zprávy o hrůzách transportů smrti (mrtvá těla podél železnice vyhazovaná z projíždějících vlaků, pěší transporty zubožených vězňů vedoucích zde přes Holicko). Zážitky z války a euforie z konce války = osvobození byly ještě dost silné po 10 i 15 letech. A pomník zbudovaný v Tyršových sadech v roce 1957 byl a je vyjádřením silného okamžiku.

Ideologický vliv

Současně je ale třeba konstatovat, že podoba pomníku a jeho prezentace byla pod silným ideologickým vlivem vládnoucího komunistického totalitního režimu. Historická skutečnost byla zkreslována a mnoho občanů několika generací má v paměti pomník spojen s okázalými manifestacemi s povinnou účastí a předstíranými projevy oddanosti vládnoucímu režimu.

I tuto historickou zkušenost je nutno co nejobjektivněji uchovat a předávat dalším generacím. Pomník byl vytvořen pro určité a konkrétní místo a byl vnímám ve své „dvojjediné“ roli (pozitivní i negativní) ve spojení s tímto místem jako věcná paměť.

Pomník se stal historickým dokumentem, který je možné vnímat a interpretovat jen a jen v tomto kontextu místa, kde se například odehrávaly i ony ceremoniály. Jakákoliv manipulace s ním by byla nenahraditelnou ztrátou jeho vypovídací hodnoty.

Jako lidé snažící se profesně o uchování historické paměti a objektivní výklad dějin se proti uvažovanému nápadu přemístění pomníku chceme touto cestou co nejrozhodněji ohradit. Přemístění pomníku by bylo nejenom činem úmyslného poškození vypovídající hodnoty dokumentu historické věcné paměti, ale také svědectvím toho, že se nechceme nebo nedokážeme objektivně vyrovnat se svou minulostí, jakkoliv třeba nepříjemnou. Petr Vorel, děkan Fakulty filosofické (FF) Univerzity Pardubice, Tomáš Jiránek, vedoucí Ústavu historických věd FF, Ladislav Hloušek, ředitel Státního okresního archivu aj.