Kliknutím zvětšíteVystudovala jste muzikál. Nebyla jste vyděšená, když jste sem přišla hrát činohru, že nebudete vědět, jak na to?
Trošku to tak bylo. Nebyla jsem úplně vyděšená, spíš jsem nevěděla, do čeho jdu. Na muzikálu se herectví nevěnovalo tolik hodin jako na činohře, neprojížděly se různé herecké techniky. Takže jsem byla zvědavá, co mě čeká, a z toho jsem asi trošku byla vyděšená.
Kdy to vyděšení přešlo?
Těžko říct, možná s nabídkou na angažmá, nebo už na hostování. Ale stejně jsem si říkala, jestli ten vystudovaný muzikál bude stačit.
Co vám za těch 20 let pardubické divadlo dalo?
Všechno. Nemohu říct, že umím všechno, ale všechno, co umím, jsem se naučila tady.
Na kterou roli nejraději vzpomínáte?
Těch je moc. Měla jsem tady vždycky obrovské štěstí na krásné role. Takže kdybych měla vzpomenout aspoň ty zásadnější, tak první byla určitě Mam‘ zelle Nitouche, pak Věno slečny Laury, My Fair Lady, Duše krajina širá a ještě bych tu mohla sedět a vyjmenovávat dalších pět minut. Určitě i Píšťala ve Snu noci svatojánské, za tuto roli jsem dostala hlas pro nejoblíbenějšího herce. Hrála jsem tam chlapa. To bylo super.
Jaké to bylo, když jste se musela vtělit do role muže?
Přišlo to jako záskok, když se najednou slehla zem po jednom herci, dodnes vlastně ani nevím z jakých důvodů. Bylo to asi dva týdny před premiérou, takže nebyl ani čas na zděšení nebo rozjímání. Naučila jsem se rychle text, zorientovala se, co se děje kolem mě. K tomu vtělování mi pomohla asi i paruka nakrátko a stahovali jsme obvazem prsíčka, aby se nic nerýsovalo. Taky jsem tomu pomohla třeba tím, že neumím chodit na podpatcích. (smích)
Je naopak nějaká role, na kterou nevzpomínáte ráda?
Vážím si všech rolí, každá role je zkušenost. Měla jsem samozřejmě role oblíbenější a méně oblíbené, ty ale člověk rychle vytěsní.
Berete si ze svých rolí něco do vlastního života?
Těžko říct. Během života se potkáváme s tolika věcmi, že mám pocit, že je toho dost a dost. Půjdete na Othella, ten zabije svou manželku a co si z toho odnesete? Že nemáte být tak žárliví? Spíš mě nějaká role zasáhne, člověk se nad ní zamyslí. Náš život ovlivňuje roli, ale že by to bylo naopak, to si nemyslím.
Máte pak problém z role vystoupit?
Jak u které, některá role vás zasáhne, pohltí. Někdy to trvá chvilku a jindy déle, než to ze sebe setřepu.
Někdy rozebíráme celé představení s kolegy, což je pro mě ozdravný proces. Člověk si při diskuzi tříbí názory. Anebo pomáhá udělat střih a bavit se úplně o něčem jiném.
Přemýšlela jste za těch 20 let někdy o tom, že byste to zkusila v jiném divadle?
Byl tu jeden okamžik, kdy se měnil ředitel a nevěděla jsem, co bude dál. V duchu jsem se připravovala na situaci, že třeba v souboru pod novým ředitelem nebudu žádaná. Ale že bych já sama chtěla odejít, to ne.
Takže vás nelákají nějaké větší scény, třeba Městské divadlo Brno?
Tam jsem dokonce hostovala. Ale já se nikdy nikam nedrala. Otázka je, jak bych se zachovala, kdybych dostala nabídku na angažmá. Ta nepřišla a já sama jsem neměla touhu někoho oslovit.
Na chvíli jste pardubické divadlo přece jenom opustila, když jste šla na mateřskou dovolenou. Bylo to v době, kdy jste byla, dalo by se říci, na vrcholu, měla jste krásné role, třeba Lízu Doolitlovou. Bylo těžké odejít na čas v takové situaci z divadla?
Nebylo to vůbec těžké, protože to bylo z tak nádherného důvodu. Po půl roce jsem se začala vracet do inscenací, což bylo docela brzy. Některé rodičky a zejména ty, co mají více dětí, se vracejí třeba ještě dříve. Po dvou letech od mateřské jsem začala zkoušet první novou inscenaci a přišly další krásné role, takže nemám pocit, že byl nějaký vrchol. Jedu tady krásnou jízdu od začátku.
Když to zjednoduším, tak jste odcházela jako dvacetiletá Líza a po návratu jste začala hrát ženy ve středním věku. Musela jste se s tím nějak srovnávat?
Sice jsem odešla jako dvacetiletá Líza, ale mně bylo 35, takže něco jiného se říkalo na jevišti a něco jiného jsem měla v hlavě se svými zkušenostmi. Mateřství určitě obohatí o další rozměr, o další emoce. Samozřejmě nabídky se promění vzhledem k věku herce. I kdybych děti neměla, tak k tomu stejně dojde protože tělo stárne.
Dlouho jste byla zaškatulkovaná jako komediální herečka. Co vás baví více, komedie, nebo dramata?
Baví mě dobrý text. Když je dobrý režisér a když je co hrát, nezáleží na tom, zda je to komedie či něco vážného. Důležitý je i dobrý herecký partner, i když tady v Pardubicích je dobrý soubor, takže se mi nestane, že bych měla partnera špatného. Soubor je taková rodina.
Herci vždy zdejší soubor chválí, jak krásně funguje a jaké jsou v něm vztahy. Mně se třeba líbí, jak na sebe na jevišti „slyšíte“ s Milanem Němcem. Stalo se během vašeho angažmá, že s někým ta chemie zkrátka nefungovala?
To bych neřekla. Spíše my s Milanem jsme už tak ostřílení parťáci, že víme, co od sebe čekat a jak na sebe reagovat. Akorát když přijde někdo hostující nebo s někým partneřím poprvé, tak to může trvat, než se najde správná cesta. Ale myslím si, že jsem nekonfliktní člověk, a mám výborné kolegy, takže to funguje dobře.
Vaše dcera, kterou máte s hereckým kolegou Ladislavem Špinerem, už se objevila v inscenaci Rasputin. Váš partner mi říkal, že z ní herečku mít nechce. Jak se na to díváte vy?
Vůbec nevím, protože si myslím, že to záleží na ní. Já jí přeju do života, aby byla šťastná, takže pokud bude talentovaná a byla by šťastná jako herečka, tak jí v tom zuby nehty bránit nebudu. Samozřejmě že to také skýtá různá úskalí, když člověk není políbený nebo nenatrefí na správné lidi. Neobsazený herec je nešťastný herec. Budu ji ale podporovat ve všem, co jí půjde a v čem bude šťastná.
Vaši rodiče to taky takto měli?
Jsem z rozvedené rodiny, takže jsme vyrůstali spíše s maminkou, ale to neznamená, že by tam nebyla podpora od táty. Mamka měla také umělecké sklony, na jednu stranu mi to přála, ale na druhou stranu se o to kvůli své zaměstnanosti moc nestarala. Takže jsem jí jen sdělila, že jsem udělala přijímačky na JAMU, a ona ani nevěděla, že jsem je dělala. Nebylo to tak, že by mi stála za zadkem a postrkovala mě, ale určitě byla šťastná, když jsem je udělala.
Herectví je nejistá profese, hodně se mluví o intrikách mezi herci a podobně. Litovala jste někdy, že jste se vydala na dráhu herečky?
Nikdy jsem nelitovala. Jsem za tu profesi strašně šťastná. Často děkuju pánu Bohu za to štěstí, že můžu být herečkou, za role, co přicházejí. Někdy je to horší, někdy je to lepší, ale to je v každé rodině, v každé práci. Tady navíc žádné intriky nejsou. Samozřejmě, že se občas někdo pohádá, ale to se stane všude.
Řadu let se objevujete v divácké anketě o nejoblíbenější herečku na prvních dvou místech, desetkrát jste vyhrála. Berete to jakou satisfakci, nebo je to svazující?
Je to úžasné. Ale samozřejmě každý úspěch je zavazující. Když se vám stejná věc podaří příště, už to všichni berou automaticky. Takže se vám to musí povést trochu líp, aby to někdo zaregistroval a ocenil. Jsem vždycky strašně vděčná divákům, takže je to pro mě závazek vůči nim.
Na divadle máte úspěchy, ale kamera vás až na několik rolí v seriálech celkem míjí. Chtěla byste se filmovému herectví věnovat více?
Jo, určitě. Když člověk vidí hezký film, tak si řekne, kurňa, taky bych chtěl být součástí něčeho takového a mít tu zkušenost. Ale když to nepřijde, tak to přežiju.
Působíte na mě jako hodně optimistický člověk.
Myslím si, že pozitivní přístup k životu je to jediné, co nás může držet. Člověk si musí brát z hezkých věcí a taky by se měl chovat k druhým tak, jak očekává, že se k němu budou chovat ostatní. Praví se to už v Bibli. Narazila jsem tady na Boha, protože věřím. Ale zpět k otázce, myslím si, že optimistický přístup k životu je zdravý. Když se vám stane něco negativního, musíte to poslat hned ven, aby se to ve vás nedusilo a pak to nevypadlo na někoho jiného. Člověk se musí čistit zevnitř.
A jak?
Nezadržovat špatné emoce. Když jste vzteklí, tak si prostě zakřičte, práskněte do stolu. Nebo když se člověku něco nelíbí, tak to má říct, protože když to v sobě drží, tak to narůstá, narůstá a pak je z toho obrovský a zbytečný výbuch. Mám celkem prořízlou pusu, takže říkám, co se mi nelíbí. Někdy je to možná až moc, ale pak je člověk vyčištěný, nezanesený negativními emocemi.
5
22
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
