Zaštiťování se podporou sedmi set lidí podepsaných na petici vyjadřující podporu starostovi je věc krásná, a jistě dává pana starostovi pocit podpory. A bezpečí. Můžeme pouze spekulovat o tvůrci petice, na čí popud vznikla a podobně. Jisté je pouze jedno - petice je to jediné, čím pan starosta v současné chvíli argumentuje.

Je totiž jasné, že nebude veřejnosti sdělovat své osobní pohnutky, proč čeká na rozhodnutí zastupitelstva.

Nemůže veřejně prohlásit, že toto osobní selhání ho může stát ztrátu vlivu a peněz. Tento případ v plně nahotě ukazuje, proč jsou městské obvody v Pardubicích tak důležité, a proč stále zaznívají kritické hlasy o trafikách právě v podobě „malých radnic“.

Pan starosta by si měl uvědomit, že politická angažovanost znamená nejenom mít vliv a práva (a peníze), ale také povinnosti. Být veřejným činitelem znamená v první řadě ctít presumpci viny.

Má snad pan Hromádko argumenty, které by hovořily v jeho prospěch? Podal snad žalobu na postup Policie České republiky? Domnívám se, že nikoli.
Nyní již není čas na to odstoupit a zachovat si tvář. Tu již pan starosta ztratil v okamžiku, kdy neučinil to, co tehdy veřejně avizoval. V tuto chvíli se jedná o další důvěru lidí v politiku, nejenom komunální.

(Miroslav Drobný, tajemník Věcí veřejných, Pardubický kraj)