Nenechá si do tipů mluvit, snaží se dostat do hlav hráčů. Věří, že jeho čas ještě přijde. Třeba hned na podzim.

Svojí sestru jste vytáhl na Olymp, sám skončil třetí. Jaké jsou pocity skoro vítěze?
Jsem rád a pyšný na to, že jsem to dokázal. Fotbalovou Tip ligu jsem hrál podruhé, jednou také tu hokejovou. Končil jsem na chvostu nebo se motal maximálně kolem stého místa. Na jaře jsem se však do toho opřel s velkou vervou. Jsem šťastný, že se mi podařilo nechat za sebou bráchu i tátu, kteří do fotbalu dělají hodně. Vyloženě jsem riskoval. 

Věřil jste v „její“ vítězství? 
Ne to ani náhodou. Ale věřil jsem, že bychom mohli být v první desítce. Nenechal jsem si do toho moc mluvit, hrál jsem si podle sebe. Celou dobu. 

Vaší sestru prakticky zajímal jen pohyb v celkovém pořadí. Vy pátráte po tom, jak víkendové zápasy dopadly?
Ano. A musím přiznat, že jsem tomu tak trochu propadl. V sobotu i neděli jsem už hodinu před zápasem seděl u počítače. Hledám výsledky, kde se dá a pak jen odškrtávám jestli ano nebo ne. Když se po sobotě zadařilo, tak jsem nemohl neděli dospat.

Mezi soutěžícími se traduje, že je jarní část se tipuje předvídatelněji. Platilo to i pro letošek? 
Není to o tom, jestli je to těžší nebo lehčí. Musíte si projít tabulky a sázet na svou intuici. Až bych řekl, vžít se do situace daného mužstva. Fotbal jsem hrál sice krátce, ale dařilo se mi jakýmsi způsobem vtělit do těch týmů. Zkrátka snažil jsem se myslet jako hráči na trávníku. A vyhrát.

Vaše sestra vás prý jednou neposlechla a vydělala na tom celkovým vítězstvím… 
Bylo to ve čtvrtém kole. Na oba kupony jsem celých třináct kol dával stejné tipy. Tímto vzdorem se ale posunula přede mne… A už tam zůstala až do konce.