O vánoční promluvu jsme proto požádali duchovního, kaplana pardubického 14. pluku logistické podpory Tomáše Mlýnka. Zde jsou jeho rady a myšlenky.

„Přeji si, abychom se ty letošní Vánoce pokusili prožít beze strachu. Beze strachu, co by se mohlo stát, a z toho, co se kolem nás děje. Bojíme se. Bojíme se o to, jak obstojíme před druhými, před partnery. Bojíme se hodnocení druhých a jak obstojíme v jejich očích a na konec v očích vlastních. Prožijme proto tyto Vánoce bez těchto strachů. Vánoce jsou o tom, že se rodí naděje, která říká člověku: miluji Tě takového, jaký jsi a nezáleží na tom, co jsi, jak vypadáš, co máš. Na ničem z toho nezáleží, podstatné je, že jsi člověk.

Důležité je především samotné lidství, že je člověk mužem, ženou, otcem, matkou, manželem, manželkou. Nakonec každý zjistí, že nic víc k životu nepotřebuje, jen mít kolem sebe lidi, které může beze strachu milovat a nechat se milovat jimi, aniž by musel cokoliv poskytovat na zpět, jen sebe sama. Mít prostě a jednoduše rád a k tomu, aby je mohl mít rád, musí mít rád i sebe sama. To se může podařit jen bez strachu, činící nás bohužel nesvobodnými a neschopnými opustit bezpečí svého úkrytu, který nás paradoxně oddělí právě od druhých a jejich lásky. Nebát se být člověkem především s křehkostí a slabostmi, ale i s vlastní krásou a obdarováním."