Rozhodnutí soudu by ale mohlo mít vážný dopad na práci záchranných služeb v celé republice.

„V krajním případě by to v podstatě vedlo k absurdní situaci, kdy bude o převozu do nemocnice rozhodovat pacient, nikoliv lékař. Pokud by se toto rozhodnutí soudu aplikovalo plošně, vracíme se do středověku,“ říká ředitel ZZSPAK Pavel Svoboda.

Odmítnou převoz záchrannou službou totiž naráží na spoustu ale. Ačkoliv u soudu se argumentovalo tím, že by přece stačilo, aby pacientka podepsala reverz – tedy odmítla lékařskou pomoc.

„Je třeba si uvědomit, že ve hře nejsou jen občanská práva pacienta, ale především závazné povinnosti lékaře, který je za veškerá svá rozhodnutí odpovědný nejen profesně, ale i trestně. Řešení, kterým se ohání advokátka ženy, která po domácím porodu odmítala převoz do zdravotnického zařízení je v praxi neaplikovatelné,“ podotýká Svoboda.

K tomu, aby pacient mohl podepsat negativní revers – tedy odmítnutí lékařské péče, je nutné dodržet několik podmínek.

První z nich je, že u toho musí být lékař, což v případě posádek záchranné služby není u některých případů zvykem – například poranění nebo zlomeniny běžně ošetřuje jen zdravotnický záchranář.

„Mnohem závažnějším důvodem ale je, že aby lékař mohl přijmout od pacienta negativní revers, musí být pacient podrobně seznámen se všemi následky a dopady takového rozhodnutí na jeho zdraví. Tak nám to ukládá zákon. Jenže lékař záchranné služby toto poučení na místě nemůže udělat. Znovu připomínám, že za veškerá svá rozhodnutí nese trestně právní odpovědnost. Jeho úkolem je u pacienta stabilizovat životní funkce, ošetřit zranění a pokud to zdravotní stav vyžaduje, předat jej do zdravotnického zařízení specialistovi, který dále posoudí možná rizika a stanový léčebný postup. Lékař záchranky nemá nemocniční diagnostické přístroje, ani není specialistou ve všech oborech medicíny, čímž je v podstatě vyloučena možnost, že by pacienta vůbec zodpovědně a stoprocentně poučil o všech rizicích a tím zaniká i možnost revers u záchranky vůbec podepisovat,“ konstatuje Svoboda. „Nejsou to žádná svévolná rozhodnutí vozit lidi do nemocnice. Hippokratova přísaha lékaře zkrátka zavazuje udělat vždy za všech okolností vše pro blaho pacienta,“ dodává.

Revers není samospásný

Ani podepsaný revers by ale před soudním stíháním lékaře záchranky nezachránil.

„Je to prostě poznatek z praxe. Drtivá většina našich pacientů zkrátka ani není ve stavu, kdy by byli k podpisu dokumentu způsobilí – jsou ovlivněni bolestí, šokem. Když konkrétně budeme hovořit o případu extrémně rizikového překotného domácího porodu, pak si nedovedu ani představit, že by lékař převoz do nemocnice nenařídil. V případě jakýchkoliv komplikací a nedejbože úmrtí matky nebo dítěte, by jej před soudem rodina stáhla z kůže i kdyby měl deset podepsaných reversů a takového člověka už by nikdo nikdy nezaměstnal. Zdraví a život pacienta je už z logiky věci nadřazeno osobnostním právům,“ uvádí Svoboda.

V případě soudního procesu soudy vycházejí z názoru soudního znalce, který by se na celou situaci měl dívat právě pohledem zasahujícího lékaře. Přesto rozhodování není snadné. „Takové případy, kde interpretace zákonů není zcela jednoznačná, se zpravidla týkají různých práv a povinností zúčastněných stran, které se vzájemně mohou vylučovat nebo překrývat. Očekávat od soudu předpověditelné rozhodnutí tak lze jen stěží,“ dodává mluvčí okresního soudu v Pardubicích Jan Šlosar.

Nechtěný převoz do porodnice: Záchranka bude platit

Porodila doma a nechala si přivolat záchranku. Za to, že ji lékař donutil odjet s dítětem do nemocnice, požadovala od záchranářů omluvu a dvě stě tisíc korun. Tímto neobvyklým případem se minulý týden v pátek zabýval Krajský soud v Brně. Po vleklém dokazování a výslechu svědků nakonec ženě přiznal požadovanou omluvu a poloviční částku. Sto tisíc korun.
Soudce Michal Ryška zdůvodnil rozsudek především jeho precedentností. „S podobným sporem nejsou v českém právním prostředí zkušenosti. Lékaři však určitě porušili osobní a rodičovská práva žalujících,“ konstatoval soudce.
Vše začalo loni osmadvacátého února. Už dvojnásobná matka tehdy porodila před druhou hodinou ráno dítě. Podle svých slov je zabalila do ručníku a položila na sebe. Za tři čtvrtě hodiny pak její přítel zavolal lékaře, aby dítěti přestřihl pupeční šňůru a prohlédl ho, jestli je v pořádku. „Domlouvali jsme se s partnerkou, co dál dělat. Nakonec jsme se shodli na tom, že zavoláme mému známému, který je lékař,“ popsal okolnosti zdržení ženin tehdejší přítel.

V mobilním telefonu však neměl kredit. „Proto jsem z budky zavolal záchranku,“ dodal muž. Po příjezdu sanitky podle soudu lékař novorozence prohlédl a chtěl ho vzít do porodnice.

„Měl vážné obavy o jeho zdraví. Na první pohled dítě vypadalo, že je v pořádku. Neprojevovalo se ale tak, jak mělo. Například místo křiku obvyklého u novorozenců pouze slabě kníkalo,“ uvedl právní zástupce jihomoravské záchranné služby Petr Smejkal.
Po sporu, u kterého musela asistovat policejní hlídka, se lékařům nakonec povedlo matku k odjezdu do porodnice přesvědčit. Podle její advokátky Zuzany Candiglioty z brněnské Ligy lidských práv však byl její převoz nedobrovolný.

„Lékař jí to v podstatě jednostranně nařídil. Žena navrhovala, že s novorozencem zajde do porodnice na kontrolu následující ráno. Poté, co jeho i sebe umyje a odpočine si. Doktor však trval na okamžitém převozu,“ uvedla právní zástupkyně v závěrečné řeči.
Žena a její advokátka rozsudek přijaly spokojeně. Podle Candiglioty je spravedlivý. Právník záchranářů spokojen nebyl. „Určitě se odvoláme. Rozsudek je podle nás nesprávný. Lékař měl obavy o život dítěte a vyhodnotil, že je to důležitější než rodičovská práva matky,“ uvedl Smejkal.

Marek Lajktep