Premiantka třídy měla ráda zeměpis

V kinech se zrovna promítal film režiséra Víta Olmera Bony a klid, v němž se v hlavních rolích představili Jan Potměšil, Roman Skamene, Veronika Jeníková či Tomáš Hanák.

Celá republika zrovna řešila velké problémy s omezenými dodávkami toaletního papíru, který byl způsoben požárem u největšího výrobce toaletního papíru v tehdejším Československu.

Tehdy se psal rok 1988 a Jana Machová se zrovna chystala na svůj první školní den v životě. „Moc jsem se na něj těšila, protože mí vrstevníci už do školy chodili. Tím, že jsem narozena v září, jsem měla roční odklad," vysvětluje Jana Machová, která patřila spíše k premiantům třídy.

„Je pravda, že jsem ve škole měla spíše jedničky," usmívá se dlouholetá ředitelka Koalice nevládek Pardubicka, která je teď na mateřské dovolené. „Asi nejvíc mě lákal zeměpis. Tenkrát jsem měla docela ráda i matematiku. Na᠆opak mě nebavila čeština," uzavírá Jana Machová.

Zpočátku nechtěla, aby byly víkendy

Vzpomínky na první školní den má Veronika Nethová dost nezřetelné. „Určitě si pamatuju na paní učitelku. A taky se mi vybavuje, že jsem měla trému a cítila jsem se strašně důležitě," vzpomíná Veronika, která se do školy poprvé vydala v září roku 1971.

Jak to probíhalo přímo ve školních lavicích? „Dostali jsme nějaké sešity, možná i další pomůcky. Přes ten pocit důležitosti si moc jiných detailů nevybavuju," říká.

Většina dětí školou povinných má nejradši sobotu a neděli, kdy si může užívat zaslouženého volna. U Veroniky Nethové tomu zpočátku bylo přesně obráceně.

„Ze začátku mě bavily úplně všechny předměty. Ze školy jsem byla natolik nadšená, že jsem nechtěla, aby byly víkendy. To samozřejmě pominulo, pak byla oblíbená vlastivěda a tělocvik, později biologie a literatura. Existovaly samozřejmě i předměty, které oblíbené nebyly. Mezi ně patřila matematika. To mi zůstalo až do maturity," dodává Veronika Nethová.

Hudbu měl akademik rád už jako školák

Do školy se těšil, ale na první školní den si Jiří Petr už příliš nevzpomíná. Není divu, do první třídy se totiž vypravil v revolučním roce 1948.

„Myslím, že první školní den má pořád stejný průběh. Bydlel jsem tenkrát v Pardubičkách a tamní základní škola měla takovou rodinnou atmosféru," vypráví pardubický člen Akademie populární hudby.

Nikoho asi nepřekvapí, že jeho oblíbeným předmětem byla hudební výchova. „Táta tenkrát koupil gramoměnič a já jsem doma otevřel okna a pustil hudbu na celou ulici, dokud taťka nepřišel a nedal mi pár facek. Myslím, že jsem tenkrát pouštěl Karla Vlacha," říká Jiří Petr s tím, že hudba ho provází až do dneška.

Kromě hudebky bavil Jiřího Petra také tělocvik, na průmyslovce pak dokonce závodně běhal. Naopak mezi neoblíbené předměty patřily ruční práce.
„Ruční práce jsem neměl rád, protože nejsem manuálně zručný. Mezi mé oblíbené hobby nepatřilo ani psaní, škrábu skoro jako doktoři," dodává pardubický akademik, který má doma ještě některé ze svých školních učebnic.

Když jsme šli tenkrát do školy…