Po dívce začali pátrat policisté z Holic, z pardubické hlídkové služby, kriminalisté i muži zákona z oddělení cizinecké policie. Na místo byli vyžádáni psovodi a do akce byla zapojena i termovize.

Kriminalisté v nočních hodinách kontaktovali kamarády a kamarádky. Všichni nejspíš stáli za ní, neboť kriminalistům nechtěli sdělit, kde že se dívka nachází – jakoby o ní nic nevěděli a v ten den s ní vůbec nemluvili. Jenže…

Díky internetové síti se jednomu z jejich přátel podařilo okolo půl šesté ráno zjistit, kde je a díky této informaci byla slečna na světě. Nocovala u jedné ze svých kamarádek.

Policisté přiznávají, že takovýchto zbytečných pátracích akcí do roka pořádají několik.

Prevence je přitom tak jednoduchá. Rodiče, u kterých dítě přespává, by spolu mohli být alespoň v telefonickém kontaktu, aby se ujistili, že i druhá rodina o všem ví a nebude prožívat zbytečně hodiny obav. I v tomto případě totiž platí okřídlené heslo: „Důvěřuj, ale prověřuj!“ Účet za zbytečnou pátrací akci v terénu totiž také není zanedbatelná částka a pohybuje se i v řádech statisíců!