Kino promítá v Kulturním domě (KD) film každé úterý a alespoň jednou do měsíce se snaží mít i nějaký snímek pro děti. Prvního února se například v sále promítal film Ztraceni v ráji. Přišly pouze tři divačky. Právě kvůli takovým situacím zvažují pořadatelé zavést limit na pět diváků, aby se zaplatil alespoň personál.

Jednou z návštěvnic kina byla Hedvika Dvořáková, která chválí výběr filmů, který se podle ní v posledních měsících značně zlepšil.

„Bydlím tady v Holicích, takže to mám pět minut od domu a neztratí se tolik času, jako když se jde do multikina. Když jedete do multikina, tak musíte počítat aspoň tři a půl hodiny,“ uvedla Dvořáková.

Návštěvníci oceňují právě menší prostor kina. „Mě multikino nebaví, já mám radši tohle komornější. A provozují to tady špičkově,“ uvedla další divačka Lenka.

Sedadla v sále sem nechaly Holice přemístit z Východočeského divadla. Podle současných pravidel v rámci koronavirových opatření pro malé biografy, může být obsazena pouze každá druhá řada.

Kapacita v sále je pro 450 lidí, ale pro filmová představení je poloviční.

I přesto do kina chodí pouze desítky návštěvníků a v době covidu ještě méně.

Nyní jsou rádi i za 30 diváků. Kino si na sebe tedy vůbec nevydělá a v provozu je hlavně kvůli tradici.

“Kulturní dům v sobě obsahuje kino, divadlo, které tradičně k Holicím patří a dokud jsou alespoň uspokojivě navštěvovány, tak není důvod je rušit,” zmínil starosta města Ondřej Výborný.

„I před covidem se bohužel návštěvnost snižovala, s růstem multikin v okolí. Konkurence je velká, rodiny volí spíše větší kina. A teď s covidem je návštěvnost ještě o něco nižší, protože ta opatření jsou omezující,“ popsala ředitelka Kulturního domu Eva Hlaváčková.

S takovou kapacitou nejsou konkurenceschopni, a proto je výběr promítaných filmů značně omezený. Snaží se ale zajišťovat novinky nebo snímky, které se hodí tematicky k pořádaným akcím.

Distributoři jsou zvyklí do KD posílat nabídky filmů, ze kterých se nadále vybírá, co se bude vysílat. Pak se někdy zaměstnankyně zajišťující program rozhoduje podle toho, co například viděla a někdy se kino inspiruje přáním diváků.

„Bojujeme o každou osobu, ale předtím měly velký úspěch české komedie,“ hodnotila Hlaváčková.

V kině se ale stále snaží udržet tradici. „Těm co chybí popcorn bude chybět vždycky, protože to tady zavést nechceme. Sál je také divadelní a chceme si ho udržet na úrovni. Kino představuje spíše doplněk, a my si to nechceme pokazit americkými zvyky,“ uvedla s úsměvem Hlaváčková.

Od října 2014 mají v kině novou digitální technologii, dataprojektor a nové promítací plátno. Ovládací pulty pro zvuk a světlo jsou však v zázemí z velké části původní. Holické kino je tím velmi unikátní, protože ovládací panely jsou stále funkční a dle obsluhy zatím není třeba je nahrazovat něčím modernějším. Návštěva místnosti pro zvukaře a osvětlovače je tady trochu jako návrat časem. Promítací sál má své nezaměnitelné kouzlo.

Zajímavostí je také skryté plátno, které v případě vysílání sjíždí v přední části jeviště. Když se nepromítá, je sál používaný jako prostor pro divadlo, akademie pro školy apod.

Obsluhu kina pak zajišťují externí zaměstnanci.

„Provoz velkého sálu a akce zajišťují technici, kteří chodí po večerech, jsou to šatnářky, uvaděčky, kteří všichni pracují na dohodu. Je to práce nárazová, po večerech,“ doplnila ředitelka KD Eva Hlaváčková.

V Kulturním domě je kino od roku 1983, kdy se přemístilo tehdejší kino Máj z hotelu U krále Jiřího, kde se nacházelo od roku 1957. Kino má ale v Holicích mnohem delší tradici. Mezi lety 1898 až 1920 tehdejší starosta Čeněk Zemánek pro místní Sokolovnu, kde zřizoval vojenský lazaret, získal biograf.

Dnes už v kině používají na promítání dataprojektor, ale ve sklepě Kulturního domu se stále nachází dvě promítačky ve skvělém stavu. Eva Hlaváčková zavzpomínala, na své dětství, kdy při promítání sledovala svého tatínka, který promítačky obsluhoval.

Filmy se nacházely na dlouhých kovových kotoučích a podle délky filmu se jich vystřídalo třeba i 12. Promítač musel třeba hlídat, zda je páska v pořádku a případně ji slepit, nebo opravit.

Filmové kotouče obvykle v kině nezůstávaly a přemísťovaly se do dalších biografů zpravidla železnicí. Muselo se s nimi tedy zacházet velmi opatrně.

V Holicích mají v archivu některé staré kotouče a pár filmů a také veškeré příslušenství, které k promítání bylo potřeba. Dle ředitelky chtějí ve sklepě časem zprovoznit muzeum, bude k dispozici jak široké veřejnosti tak školám na exkurze. Většina věcí se totiž dochovala ve velmi dobrém stavu.