Jiří Bosák. Před sedmdesáti lety, kdy se druhá světová válka již chýlila ke konci, byl dvacetiletým mladíkem. Poslední výstřely války prožil v místech, kde se v našem regionu opravdu bojovalo.
Přinášíme jeho vzpomínky na události z května roku 1945 tak, jak si je sám pamatoval:

Povstání v Holicích

„V jarních měsících byla uzavřena trať Moravany – Borohrádek pro veškerou dopravu a sloužila jako seřadiště vagonů naložených nejrůznějším materiálem z Němci evakuovaného území. Tyto vagony hlídal oddíl maďarských vojínů, ubytovaných v osobních vagonech na nádraží v Rovni.

V sobotu 5. května vysílal pražský rozhlas naléhavé volání o pomoc všechny ozbrojené příslušníky české národnosti a majitele zbraní, aby spěchali k rozhlasu na pomoc proti Němcům, kteří se snažili vniknout do budovy rozhlasu.

Odzbrojení Maďarů

V odpoledních hodinách na místní poplachový rozkaz všichni vojáci nastoupili na nádraží v Rovni.

Na určeném stanovišti se sešli muži v hojném počtu. Zde na hromadě ležely odevzdané zbraně maďarských vojínů hlídajících vagony.

S těmi vrchní strážmistr Kolařík zajistil dobrovolné odzbrojení. Byly utvořeny ozbrojené hlídky, které obsadily různá důležitá místa v obci včetně nádraží. Ze zemědělské školy todtova organizace neodešla a chovala se klidně.
Jedna z hlídek byla odeslána k obsazení zábrany v Komárově, stojící na výusti dašické silnice. Členové hlídky vystoupili na zábranu a shodili nahoře připravené klády, čímž byla silnice zatarasena.

Nejednali, stříleli

Brzy nato přijela od Dašic nákladní auta plně obsazena ozbrojenými Němci a zastavila před zábranou. Velitel, který seskočil z auta, na slova vyjednavače odpověděl dávkou ze samopalu.
Hlídka proti velké přesile ustoupila, Němci uvolnili silnici a zatkli všechny muže, kteří zůstali v obci a vrátili se i se zajatci do kasáren v Dašicích, kde je uvěznili v jízdárně.

Znovu Němci

V neděli ráno 6. května přijela od Dašic silná kolona Němců. V Komárově před zábranou vystoupili a celou šíří vesnice postupovali směrem k Dolní Rovni, kde osvobodili Němce uvězněné v zemědělské škole a na nádraží a postupovali podle trati směrem na Holice.
Brzy se však vrátili zpět do Rovně, nasedli do aut a odjeli. Při této akci byl na silnici u Holic zastřelen Antonín Žák, Josef Nosek a Josef Dvořák z Dolní Rovně.

Příchod partyzánů

Na trati byl zraněn slupkou z koleje od odražené střely František Schejbal z naší obce a přišel o oko. Během dopoledne přijela z východní, strany silná skupina plně ozbrojených Němců, která v Rovni zastavila a vyslala směrem na Komárov průzkumnou hlídku sestávající z motocyklisty s tandemistou a tří aut s malou posádkou. Mezitím přišel do Komárova od Holic, kde bylo ohnisko povstání, slabší oddíl partyzánů a obsadil horní konec obce, a to silnici od mostu vedle potoka Lodrantu až do zatáčky v Dolní Rovni. Ke krytí využil koryto potoka. Část jich zaujala postavení podél cesty a příkopem směřující k vyvýšenině Hlávči a domu čp. 42 u Bosáků a čp. 41 u Mužíků.

Z těchto míst je dobrý výhled na silnici v Dolní Rovni a i za humny až k zemědělské škole v Dolní Rovni.

Také strana severní byla partyzány obsazena. Před desátou hodinou narazil německý průzkum na toto partyzány obsazené místo.

Střet s hlídkou

Vznikla přestřelka, vpředu jedoucí motocyklista u domu čp. 35 i s tandemistou za stálé střelby seskočili, vběhli do tohoto objektu, proběhli síní, v přední místnosti otevřeli okno a prchali zpět do Rovně.

Partyzáni po nich stříleli a jedna ze střel nešťastnou náhodou zasáhla Antonii Hlavovou z domu čp. 28 do hlavy a usmrtila ji. Její syn byl také vězněn v Dašicích. Tato přestřelka z 6. května 1945 mi obzvlášť utkvěla v paměti. Do výstřelů z pušek se z amplionů ozývaly výzvy, aby nebylo bráněno ustupující německé armádě, která byla ozbrojená a neriskovaly se další ztráty na lidských životech.

Obětí i civilisté

Je jisté, že se těmto událostem nedalo zabránit, válečné dění je jako rozjetý rychlík, a tak přišla zbytečně o život Antonie Hlavová a čtyři sovětští vojáci, jejichž totožnost nemohla být zjištěna, takže je i zde možnost, že frontou mohli projít i z hloubi území Sovětského svazu, a tak v posledních hodinách války položili životy za naše osvobození.

Tuto první přestřelku partyzáni vyhráli, ukořistěný motocykl a auta byla odvezena směrem na Komárov. Brzy po jedenácté hodině narazilo německé vojsko postupující z Rovně znovu na partyzánský oddíl, který proti této přesile zvolna ustupoval, až se stáhl k domu čp. 42 a čp. 41. Zde byl kladen Němcům největší odpor.

Padlí partyzáni

Němci vyhodili z pancéřového auta bombu a vypálili dům čp. 42. Po tomto zásahu partyzáni ustupovali k obci Roveňsko. Při tom byla zapálena stodola u čp. 24 a padlo pět partyzánů, kteří jsou pochováni na místním hřbitově. Navečer se vrátili uvěznění muži z Dašic a také německé vojsko odtáhlo. Situace se poněkud uklidnila.

Svoboda? 9. května

Přišel 9. květen, kdy jsme s pocitem úlevy a vděčnosti vítali projíždějící sovětskou armádu. Jeden oddíl rozložil na louce tábor a několik dní tam pobýval. Vzájemný vztah mezi nimi a občany byl srdečný. Pro jejich upřímnost a naši vděčnost k těmto bojovníkům, kteří z nás svým příchodem sňali těžké břímě válečných let."