Lidé si stěžují v obou případech. Buď se obávají klíšťat a nelíbí se jim zarostlá místa, nebo jim vadí zažloutlá tráva a nedostatečný boj se suchem.

Sami starostové nevědí, co si mají počít, žádají proto magistrát o nějaký manuál, kdy a kde mají sekat. Jenže v jednotlivých oblastech má půda odlišné vlastnosti – především vlhkost, navíc daný prostor má různá využití. A jsou to právě malé radnice, které své obvody znají nejlépe. Postupy sekání proto nemá smysl centralizovat.

A úplně zbytečné je sekat plošně, jako se tomu děje například na Dukle, kde místo zelené trávy ční ze země téměř sláma. Stačí přitom zapojit zdravý rozum. Není vhodné nechat trávu růst v okolí dětského hřiště, nebezpečí nákazy klíšťovou encefalitidou určitě nelze podceňovat. Ale v částech, kudy lidé nechodí, tráva ničemu nevadí. Naopak.

Právě taková místa by si měly všechny obvody vytipovat a podle toho nastavit smlouvy s firmami, které jim sekání zajišťují. Musí si vyzkoušet, jak to všechno bude fungovat, a postupně vychytávat chyby. Ale hlavně je potřeba začít jednat.

Jistě, najdou se lidé, kteří si budou stěžovat i na takový přístup. Ale žádný dobrý starosta se nikdy nemůže zavděčit všem. A o to tady navíc vůbec nejde. Prioritou by měla být snaha se co nejlépe popasovat s prohlubujícím se suchem, které může mít nedozírné následky.