Není překvapením, že hezké počasí o víkendu vytáhlo ven tisíce Pardubáků. Zarážející už však je to, že přestože byly zavřené obchody, aby se občané neshlukovali, třída Míru byla plná lidí. Někteří vyrazili na procházku s partnery nebo rodinou a jen prošli, jiní ale vyčkávali ve frontách na kávu nebo kebab, další se dokonce sešli se skupinou kamarádů a místo zavřené hospody tak obsadili lavičky. Koronavirus se náhle stal jen vtipem a nikoho z nich netrápil.

Mnohem více zarážející je, že partičky často mladých lidí se scházely v parcích i v pondělí, a to i přes vyhlášenou karanténu. Zavřeli jim totiž školy a oni si neměli kde poklábosit. Nasazených roušek? Nula. Lidí s rouškou na třídě Míru? Jednotky. Kam se ztratily všechny vykoupené roušky? Proč nechrání sebe a lidi okolo?

Proč někteří porušují nařízení vlády? Všichni ti, kdo stále chodí městem s odkrytými ústy a nosem, by si měli uvědomit, že vše není jen o nich, ale že doma na ně čeká někdo cenný, kdo je má rád a koho svým neuváženým jednáním ohrožují. Každý, kdo se chce chránit, si cestu najde. Roušky se dají ušít i doma a improvizovaným řešením může být také šála nebo šátek. Nedávné nálety na obchody ukázaly, že se chránit chceme, a právě teď je na to ten pravý čas, čas na to, abychom nebyli lhostejní k sobě, ani k ostatním.