Poslední dny války v PřeloučiUdálosti před sedmdesáti lety připomene také výstava: Poslední dny druhé světové války v Přelouči, která bude přístupná v Kulturním a informačním centru města Přelouč od 5. května až do 30. září. Vstup na výstavu bude po otevírací dobu centra vždy zcela zdarma a návštěvníci budou moci zhlédnout množství fotografií z osvobození Přelouče. Uvidíte například, jak vypadal ústup německé armády, barikády v ulicích města, ale třeba i nábojnice z amerických letounů po útoku na lokomotivu.

Konec války se před sedmdesáti lety blížil už nezadržitelně. Velkoněmeckou říši, která měla přetrvat tisíc let, ze západu i východu mlely spojenecké armády. Jaro roku 1945 s sebou přinášelo předzvěst konce války a zároveň sžíravou nejistotu, co bude až…

Jako v každém větším městě v tehdejším protektorátu Čechy a Morava byla i v Přelouči přítomna německá vojenská posádka. Ve městě se vyráběly radiostanice, byla tam činná opravárenská továrna pro obrněnou techniku a zbraně.

Od 24.února vyhlásil okresní úřad v Pardubicích všeobecnou pracovní povinnost pro muže na polní opevňovací práce. Kopaly se zákopy a budovaly zátarasy. Muži, kteří byli postradatelní ve válečném průmyslu, museli chodit kopat tři dny v týdnu. Někteří občané kopali i doma, když v obavě z blížících se bojů zakopávali nejcennější věci.

„V měsíci dubnu roku 1945 muselo být úplně všem jasné, že dny Třetí říše již jsou sečteny. Nad územím protektorátu Čechy a Morava se takřka beztrestně proháněly spojenecké bombardovací svazy, hloubkaři napadali vlaky a stále více bylo slyšet i o domácím odboji," říká historik Východočeského muzea Pardubice Jan Tetřev.

Americký nálet

Kolem Přelouče se střílelo už prvního dubna 1945. Ve čtrnáct hodin a sedm minut napadly čtyři americké hloubkové stíhací letouny vlak číslo 2308 mezi stanicemi Přelouč a Lhota pod Přeloučí. Američané rozstříleli kotel lokomotivy, což vedlo k zastavení vlaku.

„Na lokomotivě zahynuli německý voják Alfons Hampl z Horního Slezska a topič František Šejnoha. Těžce raněn byl druhý topič a poštovní zaměstnanec, kteří byli odvezeni do pardubické nemocnice. Vlak byl poté odtažen do Přelouče," popsal první známky války na Přeloučsku Jan Tetřev.

Kromě přímých bojových akcí se Přelouči nevyhnuly ani transporty vězňů, které Němci hnali před frontou do vnitrozemí. Jeden takový projížděl 13.dubna i Přeloučí.

„Transport se slovenskými zajatci byl doprovázený esesáky. Správce První české pojišťovny z Přelouče Pavel Pavelka zvedl proti nim pěst. Byl donucen nastoupit do rozjíždějícího se vlaku a byl odvezen. Ačkoli byl ještě koncem května 1945 nezvěstný, nakonec svoji anabázi přežil," připomíná další dramatickou historku Jan Tetřev.

Brali už i kola

S blížícím se koncem války Němci, kteří dříve zabavovali nákladní automobily, nyní nepohrdli ani jízdními koly, která se v nejhorším případě mohla k útěku použít také. Z nařízení okupačních úřadů přijímal tato kola ve dnech 24. až 27.dubna od určených občanů české národnosti městský zřízenec Josef Sůra. Shromáždil jich několik desítek. Jenže to už byla Rudá armáda doslova za dveřmi.

Situace v Přelouči nebyla na převzetí moci 29.dubna ještě zralá. Zbrojovka byla v rukou Němců, ve městě přibývalo vojáků. Škola na náměstí byla obsazena, v Hospodářské škole sídlil prý dokonce štáb, most před Labe měl být podminován, u Klenovky měla být v lese děla s náboji, ve městě byli členové SS a snad i Gestapa. Ozbrojeni byli i němečtí civilisté.

Když se 30. dubna v berlínském bunkru zastřelil Adolf Hitler, bylo o výsledku brutálního konfliktu už víceméně jasno. Jenže věci v Přelouči se začaly hýbat až později. Rudá armáda dorazila do Přelouče 10. května. Bez jediného výstřelu. Německá posádka, která ve městě držela pozice až do 9. května, poměrně rozumně došla k dohodě s místním národním výborem.

Zemřeli u mostu

Německá vojska ustupovala Přeloučí před Rudou armádou několik dní. Až na jeden vážný incident si obyvatel Přelouče takřka nevšímala.

„Cestář František Hrobař ze Břehů a zemědělec Josef Zeman z Mělic, hlídkující u labského mostu, byli projíždějícími příslušníky SS zastřeleni. Jejich pohřeb 12. května na sebe vzalo město Přelouč," vypráví Jan Tetřev.
Zajímavostí kolem osvobození Přelouče je více. Například legenda o tom, že Přelouč osvobodili Rusové s tanky. V archivech ale o obrněncích není ani zmínka a fotografie ukazují jen pěšáky na vozidlech.

„O tom, že by do Přelouče přijel tank, jak se dříve tvrdilo, není jediná zmínka v dobových zápisech a nedokládá nám to ani žádná tehdejší fotografie. Zajímavé ale je, že mezi snímky je přesně nedatovaný záběr z města po osvobození, který ukazuje dva vojáky v anglických uniformách. Kdo jsou ti lidé zač a jak se tu ocitli, ale nevíme," říká Matěj Pešta z regionálního muzea v Přelouči.

Ten upozorňuje také na další specifikum přeloučského osvobození. Občané města nuceně stavěli v ulicích barikády proti ruským tankům.

Kanálové barikády

„Na část z nich byl využit poměrně specifický materiál. Jednalo se o dlažební kostky a kanalizační trubky. V Přelouči se totiž tou dobou budovala kanalizační síť a pak kostkami naplněné betonové trubky místo pod zemí skončily v ulicích jako solidní protitankové zátarasy," popisuje Matěj Pešta.


Příjezd Rudé armády do Přelouče. Rusové přijeli na amerických náklaďácích GMC.Rudá armáda dorazila do Přelouče bez tanků zato v amerických autech. Sovětský svaz americkou techniku využíval z hojných dodávek na základě smlouvy o půjčce a pronájmu. Vojska slavného generála Malinovského, který osvobozoval Brno, tak například bojovala téměř výhradně s americkými tanky Sherman.

Ale zpět k Přelouči. Německý ústup přes město vyvrcholil 8. května. V ten den vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa.

Svoboda 10. května

Vojáci přicházeli a přijížděli od Břehů, Valů i Jankovic. Národní výbor pověřil městského stavitele Františka Babického, aby už připravoval ubytování pro spojenecká vojska. Byly podnikány také kroky k zajištění majetku německých civilistů. 9. května německá posádka vydala nepoškozenou Autozbrojovku.

„Sovětská armáda přijela do Přelouče po dvanácté hodině dopolední 10. května. Ve městě vládl nadšený chaos. Radující se Češi se pohybovali mezi opuštěným vojenským materiálem, auty i koňmi. Ještě před příjezdem armády, o níž se nevědělo, jak se bude chovat, vyzýval městský rozhlas občany, aby sice nechodili do krytů, ale aby se také příliš neshlukovali. Valného účinku to zřejmě nemělo. Na kostelech se zvonilo, vlály vlajky, lidé po stovkách zaplňovali chodníky," připomíná příjezd osvoboditelů Jan Tetřev.

Kytice, prapory

„Radost z osvobození byla opravdová. Ženy vyšly v krojích, vlály prapory, osvoboditelé dostávali kytice, lidé se objímali. Díky panu Chvojkovi měl národní výbor k dispozici 260 lůžek pro vojáky, kteří se ubytovali v bytech po Němcích, v sokolovně a ve škole na náměstí, kde byl uskladněn i německý vojenský materiál. U Topičů se údajně dokonce ubytoval ruský generál. Ve škole vařily učitelky i dámy z města pro Rusy i ozbrojené Čechy. Národní výbor disponoval deseti lidmi, kteří uměli rusky a zajišťovali komunikaci s osvoboditeli. Sovětští vojáci byli vítáni s nadšením, ale nejednalo se o lidi svaté. Navíc od počátku nebylo jasné, kde končí a začínají jejich kompetence. Docházelo tak i k nedorozuměním a svévoli," dodává Jan Tetřev.