Součástí rozsáhlé rekonstrukce farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uhersku byla i oprava hodin na věži svatyně. Jejich instalací skončily práce na opravě samotné věže. Hodiny tak opět začaly v Uhersku měřit a odbíjet čas. Obecní kasu pak jejich renovace přišla na více jak dvě stě tisíc korun.

„V současné době se nabízejí dvě možnosti, jak naložit s věžními hodinami. Buď se udělá rekonstrukce starého stroje a potom akceptujeme, že hodiny nechodí zcela přesně, nebo se vyrobí stroj nový. Ten je zpravidla řízen radiočasem a zaručuje úplnou přesnost, dokonce i přestavování letního a zimního času. V zásadě se ale nabízí ještě možnost třetí, a sice, že systém umí chodit na obě varianty a dá se přepnout jak na mechanické, tak i elektrické hodiny. Tato varianta se užívá velmi vzácně, ale podle mne má ve vztahu k historickým strojům svůj smysl. Přepnutí na původní stroj totiž umožní ukázat, jak hodiny měřily čas dříve,“ řekl choceňský hodinář Karel Diblík, který se rekonstrukci uherských hodin věnoval a dodal, že nové hodiny patří do té kategorie třetí. „Ačkoliv budou na elektrický pohon, lze je přepnout na pohon mechanický, takže budou v Čechách poněkud výjimečné,“ doplnil Diblík.

Původní meziválečný stroj uherských věžních hodin, umístěný přibližně v polovině kostelní věže, pochází z dílny hodináře Proňka z Čáslavi.
„Čáslav byla ve své době jakousi líhní věžních hodinářů. Je vidět, že původní stroj, ač pochopitelně opotřebovaný, je ve velmi zachovalém stavu a měl svého pána, který se o něj pečlivě staral. Má typické metrové kyvadlo a plní úplnou funkci hodin, to znamená, že ukazuje čas na rafiích, ale současně bije čtvrtky a celou, takže se mohou orientovat i lidé ve větší vzdálenosti od kostela,“ řekl Karel Diblík. Bití uherských hodin je ostatně, podle sdělení místních, slyšet až tři kilometry daleko.

Více jak šestatřicet let se o věžní hodiny v Uhersku staral Zdeněk Hašek. „V podstatě jsem tuto starost zdědil po svém otci. Znamenalo to každý den chodit hodin natahovat. Mají celkem tři závaží, jedno na chod, jedno na bití čtvrt hodin a jedno na bití hodin celých. Každé závaží vyžadovalo při natahování osmadvacetkrát otočit klikou. Po jednom natažení hodiny vydržely v chodu přibližně dvacet osm hodin,“ prohlásil Zdeněk Hašek.
Kvalitu zvuku určují tympány nebo cimbály ulité většinou z bronzové slitiny, na něž se bije kladivem. Bývají umístěny vysoko ve věži, aby byl jejich zvuk daleko slyšitelný.

(Lukáš Peška)